Návod No. 1 : Obojek z paracordu

V podstatě jde o ten samý princip jako pletení survival náramků, jen se při pletení přidá jeden kovový kroužek. Na náramky já osobně nejsem, nejsou pro mě dost originální a jsou takové „chlapské“.

Ale použití padákové šňůry na výrobu obojků pro obě mé obludy, to je jiná. Nemusí nosit klasiku ze zverimexů, je milion možností jak nakombinovat barvy, jsou originální a navíc mi obojky můžou ladit třeba ke kabelce, takže je jasné, že k sobě patříme. Tak jdeme na to.

Budeme potřebovat:

  • dvě různé barvy paracordu
  • 1 x zapínání o šířce 2 cm
  • 1 x kroužek o průmeru 2,5 cm (v železářství k sehnání pod názvem sedlářský)

 

Pomůcky:

  • krejčovský metr
  • nůžky
  • zapalovač
  • a samozřejmě pes

potreby

Odchyťte psa a krejčovským metrem změřte obvod jeho krku – tak abyste ho nedusili, ale aby metr nebyl volný. Pokud by metr zůstal volný, mohlo by se stát, že by se nakonec z obojku dokázal vyvléci.

Vyberte barvy obojku a rozhodněte se, která bude vnitřní a která vnější – z vnitřní barvy nakonec nebude moc vidět, bude jen prosvítat pod vnější – vrchní vrstvou. Následně si nastříhejte paracordy na délku podle tabulky níže a konce lehce „připalte“ zapalovačem a zamáčkněte, aby se šňůra netřepila.

 

tabulka

První část pletení – vnitřní část obojku.

img_1608

Vezměte zapínání a otevřete ho. Do jedné části zapínání navlékněte kratší z ustřižených částí paracordu (zde černou) tak, aby byla přesně na polovinu. Přiložte oba volné konce paracordu k sobě a provlékněte  je sedlářským kroužkem, který bude sloužit k zacvaknutí vodítka. Poté oba konce paracordu provlékněte druhým koncem zapínání a naměřte si jako na obrázku délku obojku.

img_1610

Můj obluďák má  29,5 cm obvod krku, který jsem zaokrouhlila na 30 cm a výsledná délka obojku by pak dle tabulky měla být 34 cm – jak je na fotce ukázáno, je potřeba to naměřit jako výslednou délku včetně zapínání – jako by bylo zavřené (proto ta část zapínání, která se spojuje, není měřená a nula začíná až v místě, kde do sebe zapínání při zavření nepřesahuje). Spočítejte si míry dle tabulky a připravte stejným způsobem Vaší finální délku obojku.

img_1612

Jeden volný konec paracordu podsuňte pod částí s navlečeným zapínáním. Druhý volný konec veďte vrchem a zasuňte ho do smyčky vzniklé podsunutím prvního konce. Vznikne tak smyčka a do té je potřeba zase prostrčit první podsouvaný konec. Obrázek napoví mnohem lépe než krkolomný text a od tohoto bodu už nejspíš stačí sledovat pouze obrázky, text je jen  v případě nouze jako poslední záchrana.

img_1613

V tuto chvíli stačí oba konce utáhnout a vznikne nám první uzel.

Druhý uzel uděláme tak, že konec „trčící“ nahoru podsuneme a konec, který směřuje dolů, vedeme horem. Konce prostrčíme do smyček jako u prvního uzlu.

img_1614

Tento postup stále opakujeme – horní podsouváme, spodní vedeme horem. Vzor bude přibývat rovnoměrně a úhledně.

img_1615

V tuto chvíli už jste si pár uzlíků utáhli a postup se brzy stane naprosto automatický a obojek bude rychle přibývat. Začněte si průběžně hlídat délku, protože ve 3/4 je potřeba zaplést sedlářský kroužek, aby psa hotový obojek netlačil plastovým zapínáním zespodu na krku.

img_1619

Když dojdete s pletením ke 3/4, jen přitáhněte kroužek k již upleté části a pokračujte – viz obrázek, uzel celý až za kroužkem.

Když dojdeme na konec, ujistíme se, že nezůstal žádný prostor mezi zapínáním a posledním uzlem. Pokud ano, je lépe trochu násilím vmáčknout ještě poslední uzel, aby to bylo opravdu „na fest“.

img_1622

Zastřihneme si jeden konec na délku cca. 3 cm a  protáhneme ho zapínáním nahoru. Druhý konec zastřihneme na délku 1 cm.

img_1623

Oba dva konce zatavíme zapalovačem a okamžitě, dokud jsou ještě horké, spojíme do sebe a zmáčkneme – zataví se k sobě.

Druhá část pletení – vnější část obojku.

img_1624

Vrchní vrstvu obojku začneme na té straně, kde jsme právě zakončili spodní vrstvu. Protáhneme novou šňůru zapínáním tak, že jí přeložíme napůl a vznikne nám jakési očko – jako na fotce.

img_1626

Oba volné konce protáhneme vzniklým očkem.

img_1627

Pak už pokračujeme úplně stejně jako s vnitřní vrstvou obojku. Jeden konec horem, druhý spodem…..

img_1628

…a konce protáhnout vzniklými smyčkami.

img_1629

Stejně celým uzlíkem obpleteme kroužek.

img_1630

Poslední uzel zase dotáhneme až do konce k zapínání.

img_1631

Poté oba konce protáhneme z jedné strany otvorem v zapínání. Poslední uzel malinko povolíme jako na obrázku a pak oba zkrátíme na délku jako na obrázku, tedy aby přesahovaly zapínání o 1 cm.

img_1632

Zatavíme jeden konec a dokud je horký, vsuneme ho do mezery po povoleném uzlu a přimáčkneme, aby se vše zatavilo dohromady. Totéž opakujeme i s druhým koncem. Je to vlastně i estetické zakončení, schováním obou konců pod poslední povolený uzlík totiž nebude nikde vykukovat roztavená část paracordu a tato ztvrdlá část také nebude psa „lechtat“ na krku.

img_1637

Máme hotovo. Odchyťte psa, vyzkoušejte,  jak jste trefili velikost, a můžete se pustit do dalších barevných kombinací.

Pokud se vám podle tohoto návodu opravdu povede něco vytvořit, dejte mi to vědět. Pokusila bych se třeba sepsat i další, na vodítko, na  cokoliv… Je to první návod a rozhodně netuším, zda mám schopnost předávat informace pochopitelně i pro někoho dalšího – v mé hlavě to smysl dává. Tak doufám, že bude i vám a oprvadu budu vděčná za nějakou zpětnou vazbu.

Pokud máte zájem vyzkoušet, můžete do 28.2.2017 nakoupit paracordy zde u mě na webu.

 

Recenze fotoknihy od saal-digital.cz

To jsem tak objevila na Facebooku možnost zaregistrovat se u firmy saal-digital.cz a čekat, zda mě vyberou a dostanu poukaz v hodnotě 1200 Kč na tisk fotoknihy za sepsání recenze. Když jsem si toho všimla poprvé, řekla jsem si, že chtějí „pochvalu“ a stejně nevím, co by kniha měla obsahovat…

Ale někde v hlavě už začalo klíčit semínko – přece jsi vždycky chtěla katalog! Takže když na mě tato reklama vyskočila znovu o měsíc později, zaregistrovala jsem se s myšlenkou, že když výsledek bude vypadat hrozně, tak jim to v té recenzi pořádně nandám.

Jenže…ono….téměř není co vytknout 🙂 Prvním rádoby nedostatkem bylo (pouze mojí hloupostí), že když jsem si vyzvedávala poukaz kliknutím na odkaz v mailu, tak jsem si nevšimla limitu platnosti poukazu pouhých 14 dní. Samozřejmě jsem neměla nafoceno. Takže hysterický záchvat, odvolání všech volnočasových aktivit a zavření se do dílny. Pro začátek jsem si totiž musela ještě vyrobit část šperků, které jsem chtěla fotit….

 

 

Ale ať to neprotahuji – začneme hodnotit. Software na vytvoření fotoknihy či jiných produktů od saal-digital.cz obstál dobře. Jednoduché stažení, instalace a hlavně obsluha programu. Výběr možností u všeho, dá se tím strávit i půl dne, než se rozhodnete, která varianta bude úplně dokonalá právě pro vás (když jste otravní puntičkáři jako já) a nebo také dvě minuty, když víte, co chcete. Jednotlivá políčka na tvorbu obsahu knihy jsou logicky rozdělená, přesahy vyznačené, takže je jasné, jaký bude finální ořez. A pokud nechcete mít foto přes celou stránku, je možno si vybrat z předpřipravených stylů vzhledu a pozadí. Jelikož běžně pracuji s vrstvami v grafických programech, bylo pro mě nedostatkem vrstvení – nejde jen tak přetáhnutím myši měnit pořadí vrstev a střídat tak jednoduše překrývání obrázků.

 

 

Když jsem dokončila celý katalog den před vypršením platnosti poukazu, byla jsem sice trochu vyčerpaná, ale hlavně zvědavá, jak to celé dopadne (mimochodem díky za ten omezený čas, jinak bych se nikdy asi nedonutila katalog vytvořit, natož dokončit). Odeslání do tisku bylo neuvěřitelně jednoduché přímo přes už výše zmíněný software (SaalDesigner, mimochodem) na vytvoření knihy. A když do 24 hodin přišla mailem informace, že hotovou zásilku předávají dopravci, nechtělo se mi tomu ani věřit. V tu chvíli nastal další drobný problém objednávky – dopravce má oproti běžnému doručovaní, na jaké jsme dnes zvyklí z ostatních e-shopů, doslova staletí na doručení. Trvalo to přes týden. V tu chvíli se pak úplně ztrácí ten wow efekt, že saal-digital.cz dokážou celou tu obsáhlou knihu s pevnými deskami, lepením a vším ostatním vytvořit za jediný den.

 

Kniha jako taková.

Byla jsem lehce skeptická kvůli dlouhé dodací lhůtě, ale po otevření balíčku se vrátilo nadšení i s tím wow. Pevné desky v matném provedení jsou skvělé, nenapadá mě lepší slovo pro zpracování povrchu, než „mazlivý“. Stránky pevné, kvalitní papír a ostrý tisk. Vazba je také precizně zpracovaná. Fotokniha/katalog mě prostě neskutečně baví. Nikdy předtím by mě do něj nenapadlo investovat tolik peněz – ze strachu, co vlastně dorazí. Obvykle i na vizitky a podobné grafické materiály mám tendence vyžadovat vzorek, který si můžu „ošahat“ před samotným zadáním zakázky. Po jediné předešlé objednávce letáků přes internet od nějaké nejmenované české firmy, které jsem se skoro styděla rozdávat, je toto obrovská změna.

Dokonce zvažuji, že jich do budoucna pořídím dalších pár jako katalogy do vybraných prodejních míst – s možností objednání šperků.

Za oněch 1200 Kč jsem tedy pořídila knihu o rozměru 19×19 cm, má 44 stran v matném provedení a ještě zbylo i na poštovné. Upřímně, není to nejlevnější – ale závěr z celé této akce zní: za své peníze dostanete přesně to, co si zasloužíte.

Jestli jste o saal-digital.cz už slyšeli a nějakou objednávku zvažujete, nebojte se a jděte do toho.

 

Krém z dýně Hokkaido

Celé mé dětství jsem považovala dýně za něco odporného, a to jsem žádnou nikdy ani neochutnala. Táta se prakticky pokřižoval vždycky, když někde zaslechl slovo dýně, a zopakoval, že něco takového se prostě u nás jíst nebude. Já mu to celkem věřila a ani jsem to nepotřebovala nijak testovat. Rodiče mají vždycky pravdu, to je přece jasné. Takže dýně byla nepoživatelná.

Tak nějak instinktivně mi vyhýbání se dýním vydrželo až do dospělosti, několikrát jsem ale na návštěvě dostala dýni na talíř a postupně jsem zjišťovala, že mi vlastně chutná a není na ní nic špatného. Opravdu chutnou dýni jsem ale měla poprvé až v Paneře na dovolené ve Státech (řetězec, který by u nás neuspěl, jeho sortiment je totiž až příliš kvalitní na zdejší poměry) – byl to právě dýňový krém, který byl chuťově vyvážený, orientální… Po návratu jsem se dýně už vůbec nebála a sbírku krémových polévek postupně doplnila i dýňový krém.

 

Budeme potřebovat:

  • 1/2 litru zeleninového vývaru
  • 600 g dýně Hokkaidó (vcelku)
  • 150 g mrkve
  • 80 g petržele
  • 70 g celeru
  • 1/2 citronu
  • 125 g másla
  • 200 ml smetany (alespoň 30 %)
  • 300 ml mléka
  • hladká mouka dle potřeby
  • kayenský pepř
  • sůl
  • cukr
  • špetka zázvoru, kurkumy

 

 

 

Jako první si připravíme zeleninový vývar. Poté rozkrojíme dýni v polovině a vydlabeme veškerá semínka. Následně se názory na další úpravu rozcházejí, ale i když mám pocit, že na krájení dýně by byl ideálním nástrojem člen zvláštních jednotek s mačetou, tak podle mého rozhodně neloupat. Je to zbytečná práce navíc a nakrájet na malé kostičky pak dýně stejně nepůjde o moc lépe. Zároveň s dýní nakrájíme na kousky také mrkev, celer a petržel.

 

 

Na velké pánvi – případně v hrnci – rozpustíme máslo a následně restujeme dýni zhruba pět minut samotnou, poté přidáme ostatní kořenovou zeleninu. Když vše změkne, zasypeme směs moukou – použijeme zhruba dvě polévkové lžíce. Promícháme a ještě chvilinku restujeme.

Poté zalijeme vývarem a mlékém a vaříme do úplného změknutí. V této fázi už je opravdu jedno, že jsme dýni neloupali, protože slupka se také rozvaří a nikterak negativně chuť krému neovlivní. Po zhruba půl hodině vaření celou směs rozmixujeme do podoby krému. Přidáme sůl, špetku cukru, kayenský pepř, zázvor, kurkumu, zalijeme smetanou a vymačkanou citronovou šťávou. Poté necháme ještě přejít varem a je hotovo.

Na servírování doporučuji ještě špetku kayenského pepře a trošku zakysané smetany, ozvláštní to celkovou chuť krému.

 

 

No a protože jsem koupila velkou dýni a zhruba třetina mi zbyla, vyrobila jsem během pěti minut i „hlavní chod“ k právě připravovanému krému. Nakrájela jsem zbytek dýně na kostky do mísy, přidala stejně zpracovanou mrkev, petržel, kedlubnu, cuketu a pár brambor se slupkou. Zalila jsem je troškou olivového oleje, promíchala a vysypala na plech. Směs jsem dochutila pouze rozmarýnem a osolila, následné pečení zabralo zhruba půl hodiny. Výsledek byl výborný a musím říct, že dýně je chuťově opravdu velmi příjemným zpestřením zeleninových směsí.

Dobrou chuť!

Cheesecake s jablky

Jsem tvrdohlavá. Hodně. Kdo mě znáte osobně, víte to. Takže po pokusu o dokonalý borůvkový cheesecake, který nedopadl úplně podle mých představ, jsem si dala v hlavě dohromady seznam pravděpodobných nedostatků a pokusila se vyrobit novou, a opět ovocnou, verzi cheesecaku. I když jsem po prvním pokusu byla dost zoufalá a měla jsem strach, že by to mohlo dopadnout obdobně. Challenge accepted… rozhodla jsem se čelit výzvě. Přece na tom nic není, je to jen obyčejný moučník. Teď už je hotovo, je to výborné a mám pocit, že bych dokázala tu 24 cm formu sníst klidně celou sama, tak se mi to sepisuje celkem lehce…

Předem ale avizuji, že nejsem fanouškem moučníků, u kterých máte po jednom snědeném kousku pocit, že jste do sebe nasypali cukřenku. Pokud vy ano, dodejte do receptu větší množství cukru.

Je září, jablka pomalu všude dozrávají a je dobré mít v zásobě pár receptů, jak je využít…

 

Budete potřebovat:

  • 200 g máslových sušenek
  • 125 g másla
  • 5 středně velkých jablek
  • 1 polévková lžíce skořice
  • 1 citron
  • 50 g třtinového cukru
  • 1 vanilkový pudink
  • 200 g Frischkäse (čerstvý tvarohový sýr)
  • 600 ml crème fraîche
  • 30 g moučkového cukru
  • 4 kousky plátkové želatiny

 

 

Jako první si uděláme sušenkový základ – rozpustíme celé připravené máslo a všechny sušenky rozdrtíme na jemno, ideálně v mixéru, nebo přes plátno paličkou. Promícháme s máslem vložíme na dno dortové formy (používám 24 cm průměr, doporučuji podobnou velikost, jsou jí přizpůsobena množství ingrediencí v tomto receptu), pořádně upěchujeme a tím hmotu zpevníme do korpusu.

 

 

Jablka oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Dáme vařit v 200 ml vody a zasypeme připravenou skořicí, přidáme vymačkanou citronovou šťávu a třtinový cukr, promícháme a povaříme. Stranou si rozmícháme vanilkový pudink s dalšími 200 ml vody a poté, co jablka změknou, přilijeme pudink a ještě chvíli povaříme – zhruba 3 až 5 minut. Pudink zhoustne a směs začne mít konzistenci spíše přesnídávky s kousky jablek. Takto připravená jablka vlijeme do formy na připravený korpus a dáme vychladit do lednice alespoň na hodinu, dokud tato vrstva neztuhne.

 

 

V misce si smícháme crème fraîche a Frischkäse. Obě suroviny nakupuji v Německu, ale věřím, že u nás také není problém je sehnat. Frischkäse bych asi nejvíce chutí přirovnala ke klasické lučině, jen v kelímku, a méně tuhé. Když máme smícháno, přidáme moučkový cukr a přimícháme také plátky želatiny připravené podle návodu. Přidáme tak další vrstvu na už ztuhlá jablka a posypeme skořicí. Té k jablkům nikdy není dost.

Necháme ztuhnout v lednici alespoň hodinu (raději déle, pokud se servírováním nepospícháme) a můžeme podávat.

Dobrou chuť!

 

Rebarborový koláč

Babička ho vždycky dělávala a já ho milovala… samozřejmě z rebarbory vypěstované přímo na naší zahradě, s domácími vajíčky, prostě poctivý koláč s drobenkou. Od té doby, co už babi nepeče, postrádám spoustu druhů sladkých mlsání k odpolednímu posezení, ale jen málokteré tolik, abych si našla čas a upekla si ho sama…

Samozřejmě, některé záležitosti, jako je celozrnná mouka, by přes babču v životě neprošly, ale já ji používám ráda, už jen díky tomu, že je pro tělo lépe stravitelná, než ta klasická.

 

Těsto:

  • 200 g hladké mouky
  • 200 g polohrubé celozrnné mouky
  • 200 g cukru krupice
  • 3 vejce
  • 1 prášek na pečení
  • 100 ml oleje
  • 100 ml mléka o pokojové teplotě

 

Náplň:

  • 1 vanilkový cukr
  • 1 vanilkový pudink
  • 600 g zakysané smetany
  • 5 velkých stonků reberbory
  • drobenka (cukr krupice, máslo, hladká mouka)

 

 

V jedné míse si smícháme suroviny na těsto, v druhé zase smetanu s vanilkovým cukrem a pudinkem. Připravíme si plech a vymažeme ho máslem a vysypeme celozrnnou moukou.

Rebarboru si oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Do malého hrnce nalijeme vodu, lehce pocukrujeme a přivedeme k varu. Když voda vaří, vsypeme na pár minut rebarboru (to je přesně můj nejobvyklejší problém – opravdu stačí povařit dvě tři minuty, jen aby změkla – jinak se rozvaří a začne mít konzistenci spíše marmelády). Scedíme a necháme trochu vychladnout.

 

 

Na plech vlijeme těsto, na něj připravenou smetanu. Posypeme rovnoměrně kousky rebarbory a navrch posypeme drobenkou.

Kulturní vložka – drobenka: rozehřejeme zhruba 60g másla, nasypeme do něj 60g krupicového cukru a 150g mouky. Mícháme, dokud se směs nezačne „drobit“. Já nejraději promíchávám přímo prsty, ale jistě máte každý z vás nějaký vlastní postup na výrobu drobenky. To já jen tak, kdyby to četl někdo, kdo ji v životě nedělal.

 

 

Pečeme, dokud okraje koláče a drobenka nezezlátnou. Doporučuji před konzumací nechat trochu odležet, alespoň pár hodin, celozrnná mouka zvláční a teprve potom je koláč dokonalý.

Dobrou chuť!

Tatarák z lososa

Pamatuju si docela živě, že jsem vždycky v pizzeriích a restauracích po tataráku z lososa pokukovala a hrozně mě lákalo ho vyzkoušet. Zároveň jsem k němu měla ale docela nedůvěru, přeci jen chuť syrového lososa znám ze sushi a nějak jsem si neuměla představit, že by to mohlo být dobré. Nikdy jsem ho nikde neochutnala a nakonec jsem jednou vzala o kousek větší filet, jen tak, že to třeba vyzkouším.

Takže stále netuším jak vlastně chutná tatarák z restaurace, ale po pár vlastních pokusech jsem si jistá, že lososový tatarák miluju, a to zhruba v téhle podobě:

 

  • 400 g lososa bez kůže
  • 1 šalotka
  • 1/2 citronu
  • 25-30 kousků kaparů (cca 1 polévková lžíce)
  • 60 g dijonské hořčice (dvě vrchovaté kávové lžičky)
  • 1 snítka kopru
  • panenský olivový olej
  • čerstvě namletý pepř (čtyřbarevný)
  • sůl

 

 

 

Postup je jednoduchý. Nejdříve si odstraníme kůži z lososa a nakrájíme ho na co nejmenší kousky. Pokud máme k dispozici kolébku (vím, jsem na ní vysazená a používám ji pořád a na všechno), tak doporučuji nejprve nakrájet na tenké plátky normálním nožem a potom nasekat kolébkou. Zachová se struktura masa, ale nejsou v něm větší kousky, které by mohly být někomu nepříjemné na kousání.

 

 

Lososa dáme do misky a zakapeme šťávou z poloviny citronu. Na drobno pokrájíme také šalotku, kapary a malinký kousek kopru (jen ty nejměkčí koncové kousíčky). Přidáme dvě lžičky dijonské hořčice a zalijeme zhruba lžicí olivového oleje. Osolíme, opepříme podle chuti a pořádně promícháme.

Před podáváním necháme odležet v lednici alespoň hodinu. Mám v oblibě různé vícezrnné rustikální bagety a tak jako způsob podávání doporučuji právě nějakou bagetku – nakrájet na plátky a na sucho trochu opéci tak, že na řezu lehce ztvrdne a zezlátne, zatímco vnitřek zůstane měkoučký. A jako s klasickým tatarákem – je výborné tyto „topinky“ potřít česnekem.

Dobrou chuť!

 

Vila, kde jsou dveře stále otevřené…a okna také

Německé pohraničí dopadlo více či méně stejně jako to naše…

…navštívili jsme vilu, která musela být v dávných časem domovem velké rodiny.

Jediný život tu dnes připomínají rozbitá okna, která se ve větru stále otvírají a zavírají.

Jako by snad nestačila samotná ponurá atmosféra zbytečné zkázy krásně promyšleného interiéru.

 

 

 

 

 

 

 

 

IMG_9452

 

IMG_9469

 

IMG_9479

Cuketový krém

V poslední době se u nás doma různé krémové polévky těší velké oblibě. Testuji krémy prakticky z čehokoli – většinou tak, že si vyberu surovinu, ze které se o krém chci pokoušet, a „googlím“ různé varianty a nápady ostatních. Většinou vzniká odlišný recept, nechám se pouze inspirovat a raději si poskládám tak trochu vlastní, podle své chuti.  Cuketový krém patří mezi stálice a můj postup i výběr surovin se v průběhu let velmi změnil, podělím se tedy s vámi o svého současného favorita.

Cuketa je obecně jednou ze surovin, která pro mě má praktické využití v mnoha pokrmech, bramboráky počínaje a pokusy o sladké dezerty konče. Když se z původního receptu na cuketový krém vyvinul tento, myslela jsem si, že přidáním parmezánu končím a jsem absolutně spokojená. Poslední střípek v podobě slaniny však znamenal další slušné vylepšení. K masu nijak zvláštní vztah nemám a k životu ho ani nutně nepotřebuji, ale slanina je prostě slanina…

Budeme potřebovat:

  • 2 – 3 střední cuketky (cca 800 gramů)
  • 700 ml zeleninového vývaru (pokud z kostky, doporučuji „Natur“ od Vitany)
  • 50 ml panenského olivového oleje
  • 3 stroužky česneku
  • 40 g strouhaného parmezánu
  • 100 ml smetany na šlehání (přes 30% tuku)
  • 30 lístků čerstvé bazalky
  • čtyřbarevný pepř
  • sůl

Na servírování:

  • pár lístků bazalky
  • 4 plátky anglické slaniny (pro masožravce, možno vynechat)
  • křupavé kuličky do polévek (Backerbsen)

 

suroviny

 

Cukety opláchneme a rozkrojíme podélně na čtvrtiny, poté nakrájíme na tenké plátky. Dáme je restovat na rozehřátý olivovový olej a přidáme prolisovaný česnek a bazalku, kterou nakrájíme na malé kousky. Doporučuji použít kolébku na krájení bylin nebo třeba nastříhat nůžkami, pokud máme nějaké vyhrazené kuchyňské. Restujeme, dokud cukety nezměknou a nazčnou lehce zlátnout. Mezitím si v jiné nádobě – hrnci – připravíme zeleninový vývar.

 

rozpracovano

 

Když máme orestováno, přendáme obsah pánve do mixéru a zalijeme vývarem. Rozmixujeme na konzistenci krému a přelijeme do hrnce k dalšímu vaření. Vaříme na slabém plameni a postupně přidáme všechen parmezán, osolíme a opepříme a nakonec přilijeme smetanu a necháme jen krátce projít varem. Na pánev mezitím dáme bez oleje na drobné kousky nakrájenou slaninu a necháme ji osmažit „do křupava“.

 

IMG_0029

Krém je hotový a připravený k podávání. Osmaženou slaninu a kuličky přidáváme až na talíř, aby obojí zůstalo křupavé. Nebo ještě lépe – připravíme je na stůl, aby se daly přisypávat v průběhu jídla. Bazalka už je vyloženě jen na ozdobu a doporučuji lístky natrhat na malé kousky v ruce.

Dobrou chuť!

hotovo

Guacamole, aneb jak zpracovat avokádo

Menším průzkumem jsem zjistila, že tento pokrm je původně od Aztéků a plnil fuknci spíše salsy, omáčky k masu atd. Ale já už ho objevila jako pomazánku a toto použití mi naprosto vyhovuje, protože v létě přes den na teplé jídlo obvykle chuť nemám.  A protože jsem sama ještě před nedávnem v kuchyni avokádo použít prakticky neuměla, sepsala jsem recept poněkud více podrobně, než je třeba… jen pro jistotu, kdyby ho četl někdo, kdo si s avokádem neumí poradit tak jako já.

 

Budeme potřebovat:

  • 2 zralá avokáda
  • 1 limetku
  • 150 g cherry rajčátek
  • 3 menší stroužky česneku
  • 1 šalotku
  • špetku chilli
  • polévkovou lžíci panenského olivového oleje
  • sůl

suroviny

Ideální avokádo na guacamole poznáme tak, že jde stopka odloupnout lehounce a jde lehce promáčknout dužinu přes šlupku prstem. Praxe u nás v obchodech je taková, že avokáda se prodávají ne uplně zralá a je potřeba je po přinesení domů nechat ještě další dva až tři dny dozrát při pokojové teplotě.

Jakmile avokáda dozrají, rozkrojíme je napůl a vyndáme pecku, poté je vydlabeme, a to ideálně polévkovou lžicí. Vydlabanou hmotu rozmačkáme vidličkou v misce a po rozmačkání už by měla mít konzistenci pomazánky.

proces1

Přidáme šťávu z celé limetky a olivový olej, promícháme (šťáva z limetky mimo jiné zabraňuje hnědnutí avokáda). Šalotku a cherry rajčátka nakrajíme na jemno a přidáme do misky, česnek prolisujeme nebo utřeme a přimícháme do pomazánky. Osolíme a přidáme špetku chilli podle chuti.

proces2

Podáváme ideálně s rustikální vícezrnnou bagetkou. Pokud ji zapomenete koupit, když avokáda dozrají, tak jako já, nic nezkazíte ani klasickými dopékacími francouzskými bagetami, které mám doma vždycky po ruce pro případ nouze.

Dobrou chuť!

uvod1

0

Your Cart