Na pár dní v Erzgebirge/Sachsen

Neplánovaná – a taky nechtěná – minidovolená.

Ale jak už tušíte – nepíšu obvykle něco jenom proto, abych vám řekla „Proboha nejezděte do saské části Krušných hor, je to tam příšerný“. Naopak mě při druhé návštěvě blízké okolí Wolkensteinu velmi překvapilo a chci vám všem dát vědět – ačkoliv se to nezdá, udělejte si sem výlet, je to tady fakt super! Navíc jen pár kilometrů od českých hranic. A protože se nám docela těžko hledalo, kam chceme (a nebo kam vůbec můžeme) vyrazit, tak jsem se pustila do psaní. Třeba to někomu z vás pomůže…

První návštěva byla vyloženě pracovní kvůli focení interiérů apod. Takže jsem si stihla tak akorát projít přilehlý park u hotelových komplexů a sem tam zaskočit na chvilku do Silber-Therme Warmbad, která byla hned vedle. Jasně, je tam pramen, není to klasický chlorový bazén a voda je teplá a vlastně zdravá a je tam hezky, prostě je to fajn zážitek. Jenže uprostřed ničeho. Pořád jsem jako úplně nechápala, proč tu vzniklo tolik ubytování a co tady ti lidé dělají celé dny, že bych se tu ukousala nudou už tak za tři dny…Je pravdou, že většina ubytovacích kapacit je zaměřená na starší generaci, která si sem jezdí odpočinout a udělat dobře svému tělu právě koupáním v této Therme a přilehlých saunách. Ale stejně. Uprostřed ničeho.

Pozvánka na druhé kolo se u mě tedy nesetkala s moc velkým úspěchem. Přišlo to ze dne na den, nebyl nikdo, kdo by se postaral o Bordela s Průserem (jojo, Číka a Fakouš) a s nimi jsem opravdu měla strach navštívit slušný hotel (jsou vhodnější společníci spíš na kempování). Navíc zůstával dojem z minula – jako hezký, ale uprostřed ničeho. A samozřejmě práce! Pracovat lze i u PC a zase jednou si můžu plnit pár dní sny o tom digitálním nomádství, které je jedním ze způsobů, kterými bych si představovala trávit svůj čas. Pravda ale je, že když opustíte domov s dvěma vesnickejma balíkama v hysterii, že budou akorát dělat ostudu a druhý den výletu už začínáte mít strach, jestli vám neumřou nebo nepřerostou cukety…je to známka, že na tohle asi nejste ten pravej typ člověka…

Takže kdo to tady vlastně pracuje?!

Ale abych se vůbec dostala k tipům na výlety. Nastavení – dopolední práce a výlety pouze odpoledne trochu zkrátilo dobu, po kterou jsme někde mohli být a taky množství výletů, které jsme za tři dny podnikli. Ale i tak mrkněte, jestli vás něco nezaujme a třeba tam vyrazte taky.

Warmbad Wolkenstein – lázeňský parkový areál

Greifensteine – skály

Jedná se o skalní útvary, které mají absolutně atypický tvar a super „bochánky“. Návštěva se nám líbila, procházka po okolí byla taky fajn, ale na samotné vyhlídce jsme nebyli. Nikdo nám totiž neřekl, že vstup je na automat co baští eura a spokojeně jsme poslední kováky narvali o chvilku dřív do automatu na parkování v místě. Obvykle nemám nic proti placení symbolického vstupu, ale tentokrát to bylo fakt smolný a nějaké varování předem by bývalo pomohlo.

V místě najdete také lanovou skluzavku nad vodou, lanové centrum, velké hřiště pro děti a skály mají jištění pro horolezce. Zároveň je mezi skalami fungující přírodní divadlo, ale nevím jestli mezi vámi čtenáři bude někdo dostatečně zdatný, aby si užil divadlo v německém jazyce. Já osobně bych z toho asi moc neměla, ale musí to být skvělý zážitek. K návštěvě určitě doporučujeme, jen nezapomeňte kovové mince s sebou 🙂

Hormersdorfer Hochmoor

Taková malá „Kladská“, která se v poslední době zřejmě netěší velké oblibě správců místních přírodních památek. Jedná se o menší rašeliniště, ke kterému dojdete procházkou lesní cestou a pak překvapeně koukáte na cedule se zákazem vstupu 😀 Nicméně jsou německy a dělat ze sebe blbce, co neumí ani slovo, nám problém nedělá, mimoto evidentně dodržování zákazu nikdo nehlídá a nekontroluje a není opodstatněné, žádné nebezpečí zde nehrozí. Pouze se jim rozpadla prkenná stezka s rozhlednou a neobtěžovali se ji obnovit, pouze je odstranili – takže holt na procházku kolem rašeliniště musíte po hlíně v místě bývalé stezky. Není to výlet kvůli kterému se vyplatí jet třeba 30 kilometrů, ale vzhledem k umístění asi 4 km od skal Greifensteine má smysl si ji udělat a neurazí.

Geyerscher Teich

Někde na půli cesty mezi Greifensteine a Hochmoorem je „rybník“ s pískovými plážemi a krásnou promenádou vytvořenou na hrázi. Neměli jsme bohužel čas se zastavit na delší chvíli a místo pořádně prozkoumat. Ale musela jsem si ho zapsat, protože bude naprosto skvělé na venkovní koupačku v parných dnech, vypadá hezky a přírodně na pohled a za zaujalo nás ubytování v kempu přímo na břehu. Okolí je protkané spoustou stezek a možností k zajímavým procházkám a písečná pláž lepší jak v Chorvatsku (alespoň na první pohled). Tak když se vyskytnete v okolí a budete mít čas, zastavte se tam.

Schloss Wolkenstein

Nikoho z nás – lidí ani psů – tento typ památek úplně nebaví. Dovnitř na prohlídky se nehrneme a když už někam takhle vyrazíme, tak se většinou kocháme pouze zvenku. Nebylo tomu jinak ani tady. Ale znáte to životní moudro – že i cesta je někdy cíl? – tak tady to platí absolutně přesně. K zámku vedou dvě možné cesty, jedna autem přímo do Wolkensteinu, který je nádherný malý a krpatý, plný kouzelných starých domků – ta je taková normální. Ale vede sem i taková zážitková trasa zespodu od vlakového nádraží skrz skály – samozřejmě značená a bezpečná, hojně používaná a návštěvě zámku dá úplně nový rozměr! Zámek má velmi příjemnou atmosféru stejně jako jeho okolí, stojí to za prohlídku i bez vstupu do budov a ty výhledy na okolí! Mimochodem zde také žije sokolník nebo alespoň jeho dravci a několikrát do týdne zde probíhají vystoupení – nemůžeme hodnotit osobně, ale bylo nám to doporučeno místními. A s termíny vám případně pomůže strýček Google.

Burg Scharfenstein

To byla taková procházka už rovnou s tím, že dovnitř nejdeme (pondělí zavírací den). Jen jsme si hrad chtěli prohlédnout a případně projít zahrady a okolí. Jedná se o velmi roztomilou kombinaci nějakého původního středověkého hradu a přístaveb z dalších století. Každá část vypadá trochu jinak a dohromady to prostě funguje kouzelně. Nakonec nám bylo i líto, že není otevřeno – protože bychom se byli alespoň rádi vyšplhali do věže. Už z hradních zahrad nám padala čelist z výhledů. Ty vám asi nedokážeme zaručit stejně kouzelné, protože jsem vyrazili těsně po prudkém dešti a náš výhled byl umocněný vodou odpařující se zpět z lesů. Ale i bez toho budou stát za to 🙂 Programově je i tento hrad velmi akční včetně pravidelných ukázek řemesel a o něm na rozdíl od dalších atrakcí bez problému najdete dostatečné info i v češtině.

Wolkensteiner Schweiz

Od hradů a zámků se vrátíme zpět do malebného Wolkensteinu, ze kterého vede stezka do místního mini „českého či saského“ Švýcarska, které nás uchvátilo. Tedy jak koho – já dostala vynadáno, že si zase hraju na horskou kozu a že buď zabiju psa nebo rovnou i sebe 😀 A já byla naprosto nadšená! Druhá možnost je zajet autem pod sklaní útvary, kde je připravené parkoviště pro nadšené kozy (ferraty) a i přímo horolezce (jištění ve skalách ukotveno, vodící lana pro ferraty taktéž). Nejkrásnější místo na skalách je vyhlídka s kusem skály přečnívajícím volně nad údolí a hned poté právě pohled odspodu, kdy část skalních útvarů končí ve vodě. Pokud chcete o vyhlídce vědět více, hledejte Brückenklippe auf die Zschopau. Chtěla jsem také věnovat mini odstaveček i mostu přes Zschopau, který je právě na úpatí skal, protože je krásně fotogenický a moc se nám líbil, ale nenacházím žádný název, podle kterého by se dal identifikovat – ale neminete ho a je na něj krásný pohled i z horní vyhlídky na skalách. A samozřejmě si na vyhlídce nezapomeňte udělat fotku! Aneb místo, kde si přesně tu fotku udělat můžete a nemusíte kvůli tomu jezdit někam 800 kilometrů! Tohle místo vyloženě patří do kategorie „MUST SEE“

Nejlepší vyhlídka široko daleko

Dole v údolí pod vyhlídkou je to také skvěle fotogenické!

Katzenstein

Je skalní útvar s vyhlídkou na údolí Schwarzwassertal a do širého okolí. My ho našli v podstatě omylem, když se nám úplně nezalíbilo parkování v nedaleké vísce Pobershau, protože se zdálo být od údolí daleko a my neměli zrovna moc času. Takže jsme skončili kousek od oficiálního Parkplatz am Katzenstein a šli se podívat, co že ten Katzenstein vlastně je 🙂 Vyhlídka je odtamtud opravdu suprová, dokonce je tam udělané sezení na případnou sváču. Ale hlavně se odtud po levé straně dá po takové trochu kozí stezce seběhnout do údolí a to je největší plus. Pro nás to bylo ideální řešení, tak doporučujeme dále 🙂

Schwarzwassertal

Jedná se o údolí, kterým teče „Černá“, taková místní Vydra. Nějak jsme o něj při plánování výletů nezavadili a teprv po upozornění místních (nadšená cyklistka) jsme se pustili do plánování výletu. Jak jsem psala už výše, tak je možnost zaparkovat auto na parkovišti v Pobershau, které je v údolí a tak absolvovat celou cca. 10 km dlouhou trasu více či méně po rovině. Druhou možností je seběhnout do údolí z Katzensteinu či jiného místa nahoře nad údolím, samozřejmě to znamená nakonec slušný výšlap zase zpět. Po prvním pohledu na vodu v údolí jsme byli oba úplně nadšení! Kameny v korytě, sem tam spadlý kmen, místy okolo kapradí o výšce metr a půl…a nikdo nikde! Zakončením této procházky má být krásné rašeliniště, kam jsme bohužel nedošli, ale i tak jsme z těch dvou třetin trasy, co jsme zvládli projít, úplně nadšení, cestou jsme potkali další nádherné skalní útvary jako Nonnenfelsen a užili si hlavně neskutečného klidu. Já se přiznám, že i když naší část Krušných hor miluju, tak Boží Dar a blízké okolí jsou většinou k prasknutí nacpané turisty. My tu strávili asi 3 hodiny, za které jsme potkali dohromady 15 lidí! Z toho bylo 9 cyklistů, které člověk skoro ani neregistruje. Bohužel jako odpolední výlet nám to nestačilo, v údolí přestalo svítit slunce a my začali mít strach, že budeme bez večeře – protože se na ní nestihneme vrátit.

Tak jsme se otočili a vyrazili po první možné cestě zpět nahoru – vede kousek od Nonnenfelsen a má v mapě i svoje jméno Karrenweg. Za nás skvělé hodnocení, protože byla celkem postupná a jako překvápko nás dovedla k další místní turistické stezce po vrcholu údolí – Grüner Graben. Tak jsme si stihli pročíst i pár informačních tabulí a vrtět hlavnou nad tím, jak ten relativně malý kanál mohl zařídit obsluhu jakéholiv stroje, natož stroje v cínovém dole…a podél něj jsme přesně a neomylně dorazili zpět na parkoviště u Katzensteinu. Hodnocení výletu? Jestli je nějaký důvod, proč doufám, že se zase vyskytnu v okolí Warmbadu, tak je to tento! Pořád jsem se nesmířila s tím, že jsem neviděla rašeliniště a celá stezka je místo, které jednou vidět nestačí. Je naprosto úchvatná a největším bonusem rozhodně je to TICHO bez turistů, kdy člověk slyší akorát vodu, vážky, ptáky a šumění lesa – k nezaplacení!

Nonnenfelsen

Doporučení na ubytování mohu poskytnout pouze trochu náročnější, než je u mých „low cost“ článků zvykem a to Hotel Sante Royale ve Warmbadu. Není z nejlevnějších (kvalita odpovídá ceně), ale zase pokud vás zaujala Therme ke koupání zmiňovaná v úvodu, tak je to jedinečná možnost vyrazit se koupat přímo ze svého pokoje v plavkách a županu 🙂 A závěrem bych snad dodala jen to, že jsme se vrátili domů v plném počtu, ani jeden pes nebyl umlácen za to, jakou dělá ostudu a dokonce příště budu klidně znovu zvažovat, že bychom se s nimi ubytovali někde jinde než 10 km od nejbližší civilizace. Hlavně – jak se mi tam nechtělo, tak to byl nejlepší výlet všech dob ve vzdálenosti do 150 km od domova! Jo a cukety, ty samozřejmě přerostly 😀

Pokud někdo máte toto blízké okolí Warmbadu zmapované a budete číst tyto řádky, nechte mi tu v komentářích nějaké další typy na výlety do okolí, co za to rozhodně stojí. Myslím, že se potřebuji brzy vrátit do Schwarzwassertalu!

Procházku jsme si užili úplně všichni!

EDIT: Stihla jsem se už i vrátit 😀 Prošli jsme si i druhou část Schwarzwassertalu – parkování na konci obce Kühnhaide a procházka podél Schwarze Pockau – Černé – tou rašeliništní částí údolí. Převýšení plus mínus nula, nádherná krajina a kousek i vřesoviště, celkově to působí zase úplně jinak než první část. Dá se po stejné stezce (Karenweg) vyjít nahoru ke Grüner Graben a podél vody dojít zpět až k zaparkovanému autu v Kühnhaide. Stále platí, že jsme tam nebyli naposledy a je to tam super 😀 Jinak druhý den jsme si udělali výlet na Saidenbachtalsperre – na hráz nádrže s pitnou vodou. Jediným bonusem bylo to, že jsme tam byli zase sami – jinak doporučujeme jen jako zastávku cestou někam jinam 🙂

Následuje galerie – nejvíce fotek je z údolí, protože tam je pořád na co koukat. Jen bych chtěla upozornit, vše na tomto výletu bylo foceno pouze telefonem a jeho umělá inteligence při focení občas není úplně až tak „inteligentní“, tak omluvte kvalitu provedení. Vzhledem k tomu v jakém zdravotním stavu se celý rok nachází můj nejmilejší blbounek čtyřnohej – tak tentokrát bylo primárním cílem si výlety užít 🙂

Prostě Mallorca, moře a tak…

Následující čtení nevzniklo jako soubor rad na cestu pro vorvaně.
Pro vorvaně máme jedinou radu – zaplaťte si dovolenou s cestovkou a neuděláte chybu, když budete v hotelu u Platja de Muro.

Úvod už standardní – Ryanair mívá často letenky do Palma de Mallorca za 25 € a když se k tomu přidá, že na poslední týden v září připadají teploty kolem 30 stupňů, zní to jako ideální plán. Tentokrát jsme měli pevně daný termín, přání se vykoupat a ideálně vidět něco pod vodou, takže z ultra levných letenek to byla skoro jediná možnost.

Problém nastal ve chvíli, kdy jsme začali hledat ubytování. MALLORCA JE DRAHÁ. Když na Bookingu začaly vyskakovat částky jako 14 tisíc za 7 nocí pro dva téměř bez vlastního záchodu, tak bylo skoro po dovolené – už z principu. V rámci úspor jsme rozhodli, že první noc po pozdním příletu lze přece přespat v autě. Tím se zredukoval počet nocí – tedy 6 přespání. Celý den strávený hledáním ubytování po všech čertech… a nakonec se objevil hotýlek s jednou hvězdou na východním pobřeží v Cala D´Or za 7 700 Kč (Hotel Antares). Žádná ultra levná záležitost, ale v rámci destinace super. Pochopili jsme, proč spoustu průvodců popisuje, že spí v autě, na plážích a pod mosty…
Naopak běžně půjčení auta vychází celkem směšně – na 7,5 dne nějakých 1900 Kč. Raději jsme si připlatili ještě 1 000 Kč pojištění navíc, tedy 2 900 Kč (mimochodem v této ceně je zahrnut i příplatek za vyzvednutí vozu mimo pracovní dobu půjčovny na letišti v Palmě).

Podtrženo sečteno – letenky, půjčené auto, ubytování, jízdenky na vlak k letišti, cestovní pojištění i priority boarding (kvůli větším báglům – 9 eur osoba/cesta) – tenhle celý balíček vyšel na necelých 16 000 Kč pro dva. Zbytek je na každém kolik projezdí a „prožere“ na místě . Zase tak drahé to nakonec není a dalo by se i dál snižovat s nepojištěním auta, nepřiplácením priority a nebo s přespáním pod širákem nějakou tu noc navíc :- )

Cestou na Sa Calobra

Přílet na místo

A teď už samotná dovolená – pokud si jako všichni ostatní zákazníci Ryanairu vyberete půjčovnu Goldcar, hezky si u nich po příletu na vyzvednutí auta počkáte. Navíc po vás budou chtít doplatit asi pětkrát tolik než podle své objednávky máte. Musíte jim připomenout, že máte vybranou variantu s depositem a pak už po vás budou chtít oproti plánovaným nákladům navíc pouze hodnotu plné nádrže jako další deposit (kdyby náhodou bylo auto bez benzínu při vrácení).

Pán vedle nás ve frontě odmítl platit veškeré vícenáklady celkem nezdvořile, takže mu rezervace byla stornovaná, bylo mu doporučeno si zavolat taxíka a když chtěl stále dostat auto se svým přístupem – bylo mu oznámeno suše „fuck you“ a dokonce vyhrožováno zavoláním policie, že brání v přístupu k okýnku jiným zákazníkům. Trochu horkokrevné jednání, malinko nervů hned na začátku – přesně to je ta chvíle, kdy si řeknete, kdo měl ten nápad, že pojedeme právě sem?! Zlatý Maroko! Ten samý problém jsme měli také a vyřešili ho s úsměvem během dvaceti vteřin k oboustranné spokojenosti nahlášením varianty s depositem. Jednoduše při vyzvednutí auta dělají, jako kdyby možnost depositu neexistovala a chtějí vám automaticky napařit pojištění auta od nich, je to pro ně supervýhodné.

Jo a mimochodem, v žádném případě nikdy nedostanete to auto, které jste si rezervovali. Ale na druhou stranu – dají vám o kategorii vyšší zdarma jako omluvu. Alespoň z jejich pohledu. My bychom bývali raději zůstali u Astry než s trávit týden s ošklivým kačátkem jménem Citroën Cactus.

Takže první rada na cestu zní: Chceš-li jezdit autem po ostrově (za levno – možná, že takové půjčovny jako Sixt tohle nedělají…), usmívej se a buď supermilej i když chceš někoho poslat do patřičných míst. Když někoho někam pošleš, tak si možná ulevíš, ale určitě budeš jezdit taxíkem a MHDčkem.

První ráno u moře – Cala Sa Nau

Spaní v autě u pláže.

No řekněme, že není přírodní park jako přírodní park. Mondragó podle popisu vypadalo nadějně. Takže jsme přejeli ostrov a zaparkovali – placené parkoviště je tam na lidský pohon, tedy v noci zdarma. A šli jsme se podívat na pláž… ehm – šlapadla, slunečníky, bar a všechno ostatní označující klasický „vorvaňov“ na maličké Cala de Mondragó. Rychle jsme odtamtud utekli a o kus severněji objevili pláž Cala Sa Nau, kde alespoň chyběla polovina vorvaňovitých atrakcí a parkování bylo zdarma – co by kamenem dohodil od pláže. A jaké bylo naše překvapení, když jsme ráno vstávali s dalšími posádkami 5 ostatních aut.

Rada na cestu číslo dva: ověřený typ na spaní – parkoviště u Cala Sa Nau je skvělé spací místo se sprchou blízko moře, které je hojně využívané a evidentně bez komplikací.

Platja de Muro za východu slunce

Tak začněme tou nejočekávanější rubrikou – PLÁŽE.

Nevím, kdy jsou focené fotky pláží na které narazíte na internetu, a ani kdy oficiálně na Mallorce končí sezona. Poslední týden v září je ještě v plném proudu. Na lehce přístupných písčitých plážích během poledne vyšplhá koncentrace vyvržených vorvaňů zhruba na jeden kus/metr čtvereční – a to i na takových místech, kam musíte jet autem.

Jeden příklad za všechny: Platja de Formentor – opravdu nádherná, ale můžete zapomenout na něco jako osobní prostor (15 € parkování + cca. 20 € za slunečník s lehátkem jako bonus) a překonání úžasných serpentin s milionem cyklistů a výletními autobusy na úzké vozovce už je jen třešnička na dortu na cestě sem. Navíc když odtamtud jako my zase hned utečete, dáte si tohle řidičské peklo dvakrát během jedné hodiny.

Jedna z těch opravdu nejpřístupnějších na východním pobřeží, kde se můžete ubytovat prakticky u moře, je Platja de Muro. Nádherná podle fotek, ale po prohlédnutí mapy vám ihned dojde, že když je přelidněno i na Formentoru, tady to bude stokrát horší. My na to šli chytře, jeden den jsme si přivstali a vyrazili se tam kouknout na východ slunce. Udělejte to taky tak. Naprosto úžasná ranní procházka po pláži a fakt atmosféra, kterou si budete pamatovat. Takový to – jak vám ty malinké vlnky omývají nohy, slunce pomalu začíná hřát na obličeji, chodidla cítí ten měkoučký a neuvěřitelně příjemný písek, vzduch voní tak nějak dokonale a všechno má ty barvy co vám říkají, že jistě bude krásný den a ten příslib vnímáte každým pórem vašeho těla… Ale pozor, ani takhle ráno tam nebudete sami. Stejný nápad dostane i pár dalších a sem tam si někdo jde ráno zaběhat na pláž (bydlet tam, budu taky dobrovolně vstávat a budu klidně i chodit běhat! Já! Běhat! Fakt!).

Takto jsme zkusili navštívit pár dalších pláží, které byly u civilizace a nebo se o nich vědělo, o některých se dokonce ani moc vědět nemělo…a postupem času jsme přišli na to, že kde se vejdou dva lidi sednout vedle sebe na šutr, tak jsou spokojení a můžete se spolehnout, že je tam najdete. O některých místech mohu dokonce říct, že i když byly daleko od silnic, tak přesto tam byla spousta lidí – mají tam obdobu Azure window (to co jsem nestihla vidět na Maltě, více v článku o Gozo) a cesta k němu a pláži je několik kilometrů vzdálená a přesto vorvaňov.

Jmenovitě další vorvaňovité pláže, které jsme měli možnost vidět a odmítli na nich trávit čas (jen kvůli množství lidí, ani jedna nebyla ošklivá nebo špinavá):

Cala Molins (Sant Vincenç) – toto městečko má tři přístupy do moře, z toho dvě malé písečné pláže a je na nich hlava na hlavě už dopoledne.

Platja d´es Dolç (Colonia Sant Jordi) – krásná písečná pláž, docela dlouhá a v části zátoky přístav pro malé loďky. Moc hezká na pohled, ale už ne tolik pokud byste hledali dostatečný prostor pro vaší osušku.

Cala Varques – již výše zmíněna, kde má být ta skalní brána nad mořem. Od silnice podle map je to 4 kilometry pěšky. Už jen jet autem po té silnici je nebezpečné, protože vám pod kola skáčou vorvani s nafukovacíma žralokama a slunečníkama. O počtu zaparkovaných aut všude okolo netřeba mluvit, už když vidíte ty proudy lidí, co se hrnou tam i nazpět.

Es Caragol / Far del Cap Salines – tam jsme skončili tak, že jsme k pláži ani nedošli. Měla být písečná a hezká, kus pěšky, což jsme doufali, že odradí vorvaně. Nás pro změnu odradila kolona aut stojící snad několik set metrů po obou stranách silnice k majáku od kterého se mělo jít dál pěšky.

Cala Morlanda – na šnorchlování dobré, ale poněkud přeplněné všechny minizátoky a často přístup do vody přímo ze skály. Jedna zátočina oblázky, dvě mikro písečné a zbytek docela ostré skály. Jediným velkým plusem je parkování skoro u vody a zdarma v okolí. Ale stejně jsme nevydrželi dlouho na místě.

Výhled na Cala Magraner

Pláže pro asociály / na šnorchlování

Teď přicházejí objevené tipy pro milovníky klidu a soukromí jako jsme my dva. Náš nový nejlepší kamarád se jmenuje Google Maps – satelitní zobrazení. Muž už umí napůl španělsky. Já pochopila, že v sandálech se na pláže nechodí. Ale stálo to za to. Muž mě také vmanipuloval do šnorchlování (velmi elegantně a nenásilně), tak jsme prohlíželi hlavně tipy na koupání, kde měl být i bohatý podvodní život. Takže batoh na záda, zásobu pití a svačinu sebou, jdeme na to:

Cala Magraner (východ ostrova) – úplně mimo civilizaci. Auto necháte zaparkované v zatáčce u krajnice cca 1,5 km jižně od toho bordelu na kolečkách, kde se parkuje cestou na Cala Varques, nějaká dvě tři jiná auta tam vždy budou, takže to místo poznáte. A pak hurá kozími stezkami přes asi tři ploty k vodě. Odhadem něco jako 3 km pěšky provázeno cinkáním zvonců a bečením, ale terén příjemný i na sandále. Pláž je písečno-oblázková, docela velká a lemovaná útesem s připraveným jištěním pro horolezce. Na pláži nás bylo dohromady 5, zbylých asi 6 lidí v zátoce viselo na lanech o kus dál na útesu. Luxusní soukromí, doporučujeme!

Přímo v jeskyni na Cala Virgili, foto trochu o ničem, ale reálně dokonalost sama.

Cala Virgili (Cala Bota a Cala Pilota, východ ostrova) – moje nejmilovanější pláž z celé Mallorky. Do navigace dáte Finca Can Roig, což je sídlo úplně super rodiny, která vlastní celé pobřeží v těchto místech. Tam necháte auto a otvorem pro to určeným těsně vedle jejich vjezdové brány prolezete na jejich pozemek a jdete na pláž. Oni o vás ví, nic neporušujete a nevadíte jim – jen nechtějí, aby jim po pozemcích jezdily stovky aut. První odbočka z hlavní cesty vede na Cala Bota, druhá pak na Cala Virgili a k třetí na Cala Pilota jsme ani nedošli. Všechno jsou to hluboké zátoky s malinkými písečnými plážemi a úchvatným soukromým. Dopoledne jsme zde byli sami, odpoledne nás tu bylo vždy do deseti lidí. Nádherné místo, spousta druhů mořských zvířátek a naprosto dokonalá jeskyně s mořskou vodou a další písečnou minipláží uvnitř, do které vplouváte se šnorchlem pod hladinou takovým jeskynním tunelem. Pak tam také můžete dojít shora suchou nohou trochu krkolomnou cestou, ale to je trochu nuda. Naprosto úžasné, dokonalé, dechberoucí, doporučujeme! Avšak doufáme, že se to moc neproflákne do naší příští návštěvy na ostrově 😀

Cala Carbó (Sant Vincenç, sever ostrova) – východně od dvou vorvaňovitých písečných pláží podél pobřeží je v městečku ještě jedna malá zátočina, která nabízí mini kousek pláže, pár domečků pro loďky, pár kamenů a nějakou tu vybetonovanou plochu právě pro loďky. Zaparkujete asi tak 20 metrů od pláže – nevídané. Jsou tam před vámi třeba 4 lidi a i když není úplně pohodlná (když se usadíte na betonu jako my), tak pod vodou bylo pěkně živo. Nádherné útesy, balvany v hloubce trčící nad hladinu, kolem toho všeho obrovská hejna ryb. Na šnorchlování naprosto super.

Cesta ke Cala Estréta, doleva pak směrem na Cala des Matzoc

Cala des Matzoc (severovýchod ostrova)– pohorky na nohy a hurá na pláž mimo civilizaci! Další z úžasných a romantických míst, kde bylo dohromady i s námi celkem 8 lidí. Pláž není malá, je písčitá a kdyby zrovna nebylo na břeh vyplaveno velké množství mořské trávy, byl by to pohádkový vorvaňov avšak bez vorvaňů. Pláž/e se nachází poblíž známého městečka Artá, kam dorazíte na bezplatné parkoviště na souřadnicích 39°44’50.0″N 3°24’19.0″E – to líp popsat nejde. Na parkovišti se dáte doleva, po zhruba 800 metrech dorazíte k moři a první prázdné pláži Cala Estréta, která není zrovna nádherná. Z té se podél moře vydáte po skaliskách nahoru a dolu k dalším zátočinám až po 3 kilometrech dorazíte na tu pohádkovou vysněnou pláž.

Cala en Basset (západ ostrova) – z městečka Sant Elm se dá dojet po polní, ale hezké cestě až na parkování uprostřed lesa u urbexového domečku na souřadnicích 39°44’50.0″N 3°24’19.0″E, odkud vylezete do kopce po lesní cestě a poté pořádným sešupem dolů až k pláži Cala en Basset, cestiček tam vede více na rozhledny na okolních kopcích, tak doporučujeme sem tam kouknout na google, jestli jdete správně. Nádherná zátoka s úžasnými průhledy cestou k vodě. Povrch je tam kamenitý, oblázkový a sem tam troška písku. Na tomto místě byl krom nás ještě jeden pár a zaparkované dvě lodě. No a chvíli tam pobyli kajakáři na výletu ze Sant Elm. Pod vodou nádherné, nad vodou nádherné… jako zážitek na poslední den dovolené naprosto důstojné rozloučení s Mallorkou. Krom toho šplhání zpět k autu tedy 😀

TIP: Pokud budete chtít objevovat další místa ať už vhodná ke šnorchlování nebo jenom ke koupání – naším velkým pomocníkem byl web: http://www.disfrutalaplaya.com/

Enpanada Atún, aneb nejoblíbenější sváča týdne

To nejdůležitější po plážích – jídlo

Stresy z toho, že umřeme hlady a nebo utratíme milion se ukázaly docela zcestné (tímto děkuji ostatním průvodcům za zastrašování dopředu). Je tam fakt horko na padnutí i během přelomu září a října. Takže rozhodně si nedáte tři vydatná jídla denně proložená třemi svačinkami, to byste totiž nejspíš praskli. V tom horku člověk ani nemá chuť.

Po ránu navštívíte obchoďák a koupíte si snídani, svačinu a pití sebou na výlet. Když dáte za vodu 20 centů (1,5 l) a za „ready to eat“ pečivo – tedy různé koblihy, enpanady a jiné plněné věci – kolem 1 € za kus nebo balení, rozhodně to není žádná tragédie. Nám se osvědčil Eroski, špatně nevypadala ani Mercadona a na rovinu řikáme, že jsme vynechali Lidl a jiné, co jsou i u nás.

V Cala d´Or jsme chodili nakonec na večeře jen na dvě místa a ta byla cenově jako u nás. Calamari s nějakou přílohou a zeleninovým salátem za 8 € či pizza začínající na 5,5 € za Margaritu prostě člověka nezruinují. S pitím je to trochu horší a sklenka vína třeba za 3 € už je u nás trochu nadstandard.

Slyšeli jste pojem tapas? Jako jeden ze dvou nejznámějších španělských pokrmů po boku paelly? Tapas není přímo pokrm jako takový, spíš způsob servírování některých typických jídel. Wikipedie říká toto:“ Tapas je synonymem pro malé občerstvení, degustační talířek či jednohubky.“

Pokud si přečtete tohle a zároveň vidíte na jídelním lístku nabídku pro dva, obsahující šest druhů tapas – jednoduše se vám zdá, že wikipedie má pravdu. Objednáte si tedy 4 druhy ve dvou, že budete hezky uzobkávat a že tohle dělení o jídlo španělé vymysleli přímo pro vás. Jenže. Talířek kalamárů v podání tapas obsahuje více kalamárů než normální dospělá porce vedle v restauraci. Stejně tak slávky, krevety,… (slávky na španělský způsob – mejillones a la marinara – mají zatím nejlepší omáčku, co jsme kdy ochutnali). Prostě a jednoduše s tím degustačním talířkem dost kecali, nemohli jsme dojít na hotel ani těch 300 m, spíš jsme se plazili a poté několik hodin vzdychali a umírali na posteli. Ale bylo to všechno strašně dobrý, takže to nešlo nechat…

TIP: Ve dvou nedoporučujeme degustační menu s více jak třemi druhy teplých tapas, obzvláště pokud se vám podaří najít podobnou restauraci jako nám!

Nejslavnější foto z Jardines d´Alfábia, má ho každej 🙂

Výlety

Absolvovali jsme klasické výlety co najdete i v ostatních průvodcích, tak snad jen pár postřehů k nim. Valldemossa byla trochu oříšek na parkování a všude hrozně moc lidí, vše s vysokohorskými přirážkami tak o 100% a přesto na krátkou procházku opravdu líbivé místo.

Far de Formentor / Cap de Formentor – tedy nejsevernější část ostrova byla taky krásná a oproti očekávaným davům (ostatní průvodci docela strašili) to bylo v pohodě i s parkováním u majáku, tedy až na obtížný hmyz v podobě cyklistů. Krásná cesta s úžasnými výhledy a vyhlídkami. A kdyby nebylo tech šašků, co přímo na zadnici mají vytištěno, že se s autem máte držet 1,5 metru od nich na 4 metrové silnici – kde samozřejmě šlapou tři vedle sebe a povídají si…tak i příjemný rallye řidičský zážitek.

Dalším takovým řidičským zážitkem na severu ostrova byla Sa Calobra, kde platí, že i cesta je cíl. Přejezd horským průsmykem s největším počtem serpentin co jsme zažili byl působivý a i když samotný kaňon byl přecpaný k prasknutí, stejně to stojí za shlédnutí.

Na východním pobřeží se nám nejvíce zalíbilo historické centrum městečka Alcúdia, které je obehnané hradbami a uličky dosahují krásy těch ve Valldemosse, ale jsou mnohem prázdnější. A odtud je to jen kousek do tolik doporučovaných Cuevas del Drach, které jsou slavné jako krápníkové jeskyně s podzemním jezerem. Zde mě osobně trochu skřípaly zuby při placení vstupného 16 € na osobu a zároveň pohledu na frontu na další prohlídku. Hrozně moc lidí znamená, že se tam vždy najdou idioti, co se neuměj chovat. Takže jeskyně bychom doporučili – jsou krásné, jezero super a zakončení prohlídky koncertem na vodě je boží. Jenže. Když si za vás sedne tupá německá rodina, která celý „unplugged“ koncert vážné hudby prožvatlá, máte ten zážitek dost pokažený. Osobně se přiznám, že ti měli jediné štěstí, že neumím německy dost dobře na to, abych jim souvisle a gramaticky správně vynadala do ignorantů. Protože to by si něco poslechli! Když se tímhle nenecháte rozhodit, stojí jeskyně rozhodně za návštěvu.

Na západě ostrova jsme si udělali výlet do Jardines d’Alfàbia, které byly příjemnou změnou po přelidněných atrakcích jinde. Samotné zahrady nejsou nijak obří, ale je to krásná procházka oázou klidu. Líbilo se nám tam, ale musí být naprosto úžasné v období, kdy kvete vistárie. Odtud jsme putovali do Banyalbufaru, který je fascinující tím, v jakém „krpálu“ je postaven. Největším adrenalinovým zážitkem byla jízda autem na vyhlídku k moři, kdy jsem čekala, že každou vteřinou skončíme v moři, protože na takové svahy určitě auta nejsou stavěná.

Nakonec jsme si nechali hlavní město – Palma de Mallorca, kde k nejdůležitějším postřehům patří – nepokoušejte se v centru řídit, krom jednosměrek a zmateného Googlu při navigaci si nemyslím, že by značení podzemních parkovišť a parkovišť všeobecně bylo jejich silnou stránkou. Jinak „must see“ místo za nás Mercat de l’Olivar, tedy tržnice s čerstvým vším na co si jen vzpomenete a i s úžasnou nabídkou hotových jídel, ústřic nebo i sushi. Zde malé doporučení – návštěvu ideálně naplánujte na ráno nebo dopoledne. Zásoby jim z pultů rychle mizí. A nevynechejte ani Castell de Bellver na kopci nad městem, odkud jsou krásné výhledy do okolí.

Jeden ze stánků se zeleninou na Mercat de l´Olivar

Urbex – okénko pro postižené jako my

Cíleně jsme vlastně nic nehledali nějak intenzivně, jen už je člověk naučen, že tak nějak cestou autem kouká na krajinu a rozpadlost některých budov prostě vnímá. Takto jsme objevili tři místa a dvě z nich byla nakonec úplně v pohodě přístupná. Nikdy se nesdělují lokace, ale tady si asi dovolím porušit toto pravidlo, protože si nemyslím, že by čeští urbexeři jezdili na Mallorcu ve velkém a ideálně ještě následně ničili lokace.

Podle tohohle nikdy nikoho nenapadne ve které zemi je to foceno…

Restaurace s víkendovými tanečními zábavami u Artá. Už cestou přímo svítí široko daleko tím, že nemá jediné okno a palmy v okolí, o které se nikdo nestará, prostě uschly. V podstatě zůstaly pouze holé stěny s graffiti, ale i tak nás focení bavilo.

Trochu velkorysé prostory divadla

Přerostlé původně pompézní divadlo u Alcúdie. Ano, byli jsme na místě kde vystupoval Enrique Iglesias! Ale to bylo asi docela dávno a od té doby tam zbyly jen pomalované zdi a obrovský prostor, který si místy přizpůsobili místní na skatepark. Ale určitě doporučujeme k návštěvě, už jen když si člověk představí, že na pódiu se při vystoupeních proháněli i koně. Na pár fotek úplně super zastávka při cestě do samotného města.

Závěr

Stejně je to o vás jakou dovolenou si uděláte a co na ní budete dělat. Toto je jen pár nápadů jak si ostrov užít za méně než obvyklých 20k na osobu s cestovkou a hlavně pár nápadů jak si užít moře bez lidí, pokud je při koupání okolo sebe moc nemusíte.

Snad jen dodám – když vás z nějakého šíleného důvodu napadne poslední den vrátit auto o 8 hodin dříve a spát na letišti jakože pro jistotu – nedělejte to! Sice tam spí spoustu dalších lidí, ale nemůžu říct, že by to bylo pohodlné 😀