Kokedamy – výroba

Zrovna v tomhle případě to vyšlo – zvládla jsem to:-) I když s otazníkem, protože není jisté, jak dlouho své nové domácí mazlíky dokážu udržet naživu.

Ale pěkně od začátku – byla to láska na první pohled. První kokedamy jsem záhledla několik let nazpět na Dyzajn Marketu, kde je nabízela sympatická holčina pod svou značkou Zahrada na niti, ale kvůli svým pěstitelským schopnostem a přirozenému talentu na zabíjení pokojových rostlin mě ani nenapadlo si nějakou domů pořídit. Od té doby se počet kytek doma docela ustálil, přestaly „chcípat“ a vlastně mám pocit, že už to se mnou není tak hrozné (a taky mám maminku, která mi občas vynadá a jde kytky zalít, když dorazí na návštěvu).

Nedávno jsem viděla videonávod na výrobu kokedam a to přímo od Zahrady na niti – Lenky, kterou mám v hlavě zafixovanou jako první a originální tvůrkyni kokedam u nás. Tak jsem si řekla, že když ona sama sdílí návod, tak si jednu takovou japonskou mechovou kouli taky zkusím udělat, protože nebudu mít pocit, že někomu „lezu do zelí“. A navíc to v jejím podání znělo jako brnkačka.

Sranda nastala už při dešifrování všech názvů potřebných přísad do substrátu. Zde tedy znovu velmi pomohla Zahrada na niti – článkem s návodem. Postupně jsem naobjednala všechno možné, co by se mohlo hodit:

• jíl ketotsuchi
• akadama
• zeolit
• ekogrit
• pemza
• perlit
• subsrát na zelené pokojovky
• substrát na bonsaje
• a cool hnojivo osmocote

 

Další potřeby: rašeliník se po půl dni zkoumání obrázků na googlu očividně nachází běžně i v lese, takže ten řeší procházka. Mech na obalení substrátu je také běžně k sehnání kdekoli u lesa a jako bonus jsem si vymyslela doplněk v podobě „samorostů“ ze dna vypuštěné přehrady.

Když po měsíci čekání dorazily postupně všechny suroviny včetně jílu ketotsuchi (který je podle mého názoru nejspíš hůř k sehnání než tvrdé drogy), mohla začít operace s názvem vlastní kokedama. Základní substrát jsem namíchala přesně podle návodu v odkazu výše – tedy 4 díly jílu keto, 2 díly substrátu na pokojovky a 3 díly akadamy. Tady nastal malý problém, mám nějak blbý odhad. Vzniklo množství substrátu, že bych mohla kokedamy klidně vyrobit i z obou psů. Takže jsem  začala prohledávat dům a vytipovávat, z čeho všeho krom nakoupeného asparágu a břečťanu by asi tak šla udělat kokedama…

Na každou rostlinu jsem substrát upravovala zhruba podle jejích potřeb, selského rozumu a nápadů na péči z internetu a jo, postupně jsem použila všechny nakoupené věci ze seznamu. A teď už k samotné výrobě.

Nejprve jsem si z namíchaného substrátu  zpracovala hmotu, ze které šlo vymodelovat kouli. Jíl keto dorazil v takové soudržné lehce blátivé formě, takže nebylo potřeba přidávat ani moc vody a je lépe ji přidávat postupně po malých troškách.

Zároveň s tím jsem podle návodu vyndala rostlinu z květináče (mimochodem, původní substrát také napoví, jaké má rostlina potřeby) a kořeny jsem zbavila starého substrátu. Připravila jsem namočený rašeliník, do kterého se kořenový bal obalí – měl by pomáhat zadržovat vodu, ale hlavně vytvoří jakýsi polštář, takže kořeny se při obalování zeminou nepolámou.  A jelikož se ze mě stal „odborník na bonsaje“ (za tu dobu strávenou hledáním všech přísad do substrátu), tak jsem v tuto chvíli mezi kořínky také přidala pár kuliček osmocote. Jsou to kuličky hnojiva, které jsou obaleny přírodní pryskyřicí – ta se postupně narušuje a toto hnojivo by mělo rostlinu zásobit živinami na cca šest měsíců.

Poté jsem substrátovou kouli rozpůlila a vytvořila z ní dvě jakoby misky. Fotila jsem zrovna Hederu (je to břečťan, ale musím se blejsknout nově získanými znalostmi) a té jsem si dovolila namíchat do substrátu perlit i pemzu na odlehčení, takže nakonec substrát nedržel pohromadě úplně dokonale. Takže si klidně představujte hezčí misky ze substrátu.

Pak jsem tímto „miskovým“ substrátem opatrně obalila kořeny rostliny rašeliníkem a modelovala jsem zpět dokonalou kouli. Vlastně to není ani tak náročné, když člověka nakonec napadne připravit si poblíž misku s vodou a pomáhat si při modelování namočením ruky.

Přišel na řadu mech – dle návodu byl přes noc a den venku, aby si nájemníci mohli najít mezitím nový domov. Zde si dovolím další poznatek – jehličí se z mechu vyndavá fakt špatně. Jelikož jsem nasbírala nakonec tunu mechu (tedy přiměřeně k množství substrátu), tak byl z listnatých i jehličnatých porostů a mohu říci, že příště bych se vydala na lov mechu jedině mezi listnáče.

Podle návodu jsem si připravila menší kousky. Začala jsem kouli obalovat a když se mech pořád odchlipoval, postříkala jsem ho vodou z rozprašovače – následně šlo obalování mnohem lépe.

Nejvíce obávaná část – vyvazování. Podle návodu jsem pořídila provázek umělý, i když těžko přenáším přes srdce to, že nelze použít klasický jutový, aby byly kokedamy úplně nejkrásnější na světě. Ale dává to smysl – neustálé zalévání, hnojení a přítomnost vlhkosti by provázek zničily. Zde jsem už žádný návod neměla, ani rozmyšlený postup a tak jsem se do toho prostě pustila po hlavě. Nakonec jsem zvolila po každém omotání provázku kolem dokola udělat uzlík a prostě obmotávat na všechny strany tak, aby nikde nezůstalo žádné větší neomotané místo a postupně s provázkem směřovat nahoru k rostlině. Protože finální uzlík by se měl udělat někde tak, aby při zavěšení byla rostlina ideálně ve vodorovné poloze 🙂

Hotovo! Teorie je, že jednou za týden budu kokedamy namáčet do misky s vodou, aby se nasákly dle své potřeby a mezitím sem tam rosit mech, aby mu bylo dobře a zůstal zelený. Praxe ukáže 🙂

 

Souhrn:

Všichni moji blízcí mají svou kokedamu (bez ohledu na to, zda ji chtěli) – asi nebylo nutné dělat substrát na dvě kokedamy z celého balíku jílu ketotsuchi.

Všech ostatních přísad do substrátu jsou zbytečně velká balení – třeba ekogritu nebo zeolitu mám takovou zásobu, že mi vydrží asi doslova dekády.

Ta velká balení zabírají spoustu místa – z technické místnosti je najednou zahradnický koutek.

Nebylo to levné – kdybych vytvářela jen ty dvě plánované kokedamy, tak by vyšlo mnohem lépe si je objednat hotové (jasně že od zahradananiti.cz)

Jíl ketotsuchi docela barví – už mám 14 dní špínu „za nehtama“ a doufám, že brzy odroste. Je divné chodit mezi lidi, připadám si jako prase. co se nemyje.

Na druhou stranu – vyprávět každému na potkání, že jsem vyráběla kokedamy, se mi zdá divnější, tak to nedělám.

Bylo super o tom napsat článek – možná i já sama začnu věřim tomu, že rozumím pokojovým rostlinám.

 

A ještě závěr: ale stejně to za to stálo, jsou krásné i přes všechny své nedostatky a možná mě konečně naučí pečovat o svoje rostliny. Vlastně myslím, že je miluju. Mým velkým přáním je, aby se jim dařilo úplně stejně jako veškeré té zeleni, co mám na terase v zámkové dlažbě a je prakticky nemožné se jí zbavit.

No a taky bych se měla přiznat, že uplně prvotní plán byl udělat tři kokedamy, ale kapradí bohužel víceméně zesnulo už během týdenního čekání na balíček s jílem keto, momentálně je „napojené na přístroje“ a já stále čekám, zda umřou i ty dva poslední lístky, nebo jestli náhodou…

 

 

Komentáře

komentáře