
Recyklovaný věšák
Mám na chodbě starý rám na obraz s nataženou síťkou jako jakousi šperkovnici a chtěla jsem tento prvek v interiéru ještě zopakovat… Tak mě napadlo zrecyklovat další starý rám a vytvořit tak nový věšák na oblečení. Dobře, lžu. K novému botníku jsem chtěla prostě i nový věšák a po prozkoumání nabídky snad všech obchodů v Chebu mi došlo, že aby byl ucházející, budu to muset zvládnout sama. Nějaké staré rámy s pracovním označením „to se ještě bude hodit“ mám pořád schované, takže to byla jasná volba.
Tentokrát velmi rychlý a nic neříkající návod, spíš jen takový recyklační nápad. Přijde mi zbytečné rozepisovat, že si máte říznout délku 42,6 cm, když nemohu vědět, jak velký věšák by se vám hodil, nebo jak velký rám někde ve sklepě ulovíte…
Najděte někde:
- starý obraz
- použitou desku – v tomto případě zbytek jedné „palubky“ plovoucí podlahy
- ucházející háčky na pověšení oblečení nebo klíčů
Další potřeby: barvy, brusné papíry… a zabavte někomu dílnu – ideálně vybavenou okružní nebo přímočarou pilou, úhelníkem, pokosnicí a vrtačkou…
Když rozeberete rám, doporučuji starý nátěr alespoň částečně odstranit brusným papírem – osvědčila se mi šedesátka a přesto, že jsem připravila i jemnější, tak jsem ho nakonec nepoužila s tím, že se to bude znovu natírat. Nezapomeňte také obrousit spojované hrany od zbytků lepidla či poškozeného dřeva v případě, že byl rám dohromady stlučený.
Doporučuji postup – určit si výslednou velikost rámu, upravit délky stran, spojit zpět dohromady a pak teprve připravovat desku dovnitř rámu. Na následujícím obrázku je vidět naprosto bezkonkurenční „udělátko“ na řezání úhlů o velikosti 45 stupňů. Pracuji na zapamatování názvu – pokosnice – a děkuji tímto svému truhláři za vyprávění o její existenci. Samozřejmě, že tento úhel lze pomocí nějakého metru a úhelníku určit, ale pokosnice ušetří spoustu práce a nestojí skoro nic. Navíc díky řezání pilkou v té drážce zaručuje i rovný řez.
Na slepení rámu zpět lze použít i obyčejný Herkules, když se ještě pojistí proklepnutím hřebíčkem, či prošroubováním vrutem (pokud vrut, tak je lépe si o něco menší dírku předvrtat). Zpět k desce z plovoučky, teď přišla její chvíle. Ano, až když je hotový rám. Opravdu nezáleží na tom, jak přesně měříte, stejně vám to nevyjde, tedy já jsem o tom přesvědčená. Jelikož Gustáv někde dlouhé roky visel na zdi, původní rám se vlivem tíhy tohoto velikána prohnul (a nejspíše na tom měla svůj podíl i gravitace)… no prostě obě strany, které jsem nechávala v původní délce, byly prohnuté „do luku“ a i když na krajích deska vycházela krásně, tak přes prostředek vložit nešla.
Po uříznutí padnoucí desky do rámu je vhodný čas na natírání. Samozřejmě pokud nemáte oba nalezence k recyklování ve vhodných odstínech už od začátku. Já se přiznám, že částečným obroušením rámu vznikla docela super patina a kdyby se mi ta fialková barva aspoň trochu hodila…asi bych rám nepřetírala vůbec.
Jakmile obě části zaschnou, spojíme je do sebe – klasika natlučením malinkatých hřebíčků, prošroubováním, nebo možná i lepením (tady ale nejspíš Herkules nepostačí). Pak už stačí jen nainstalovat vybrané háčky a je hotovo.
Závěr: Mám všechny prsty a nikomu se u výroby nic nestalo, výjimečně.
Jelikož nejde o návod jako takový, tak se klidně ptejte na jakékoli technické detaily, ráda poradím, pokud budu vědět. Plánem bylo především inspirovat k recyklování, tak doufám, že nápad alespoň trochu zaujal. Je fajn, když se dá věcem nový účel a druhý život, člověk z toho má vždy skvělý pocit.
Jo a po původu Gustáva nepátrejte, prostě jsem před nějakým časem dostala pár rámů, které by jinak nejspíš letěly někam do odpadu. A mimochodem, zatím jsem ho schovala – musím se poptat v Retromuzeu, zda ho nechtějí do sbírky…