Prostě Mallorca, moře a tak…

Následující čtení nevzniklo jako soubor rad na cestu pro vorvaně.
Pro vorvaně máme jedinou radu – zaplaťte si dovolenou s cestovkou a neuděláte chybu, když budete v hotelu u Platja de Muro.

 

Úvod už standardní – Ryanair mívá často letenky do Palma de Mallorca za 25 € a když se k tomu přidá, že na poslední týden v září připadají teploty kolem 30 stupňů, zní to jako ideální plán. Tentokrát jsme měli pevně daný termín, přání se vykoupat a ideálně vidět něco pod vodou, takže z ultra levných letenek to byla skoro jediná možnost.

Problém nastal ve chvíli, kdy jsme začali hledat ubytování. MALLORCA JE DRAHÁ. Když na Bookingu začaly vyskakovat částky jako 14 tisíc za 7 nocí pro dva téměř bez vlastního záchodu, tak bylo skoro po dovolené – už z principu. V rámci úspor jsme rozhodli, že první noc po pozdním příletu lze přece přespat v autě. Tím se zredukoval počet nocí – tedy 6 přespání. Celý den strávený hledáním ubytování po všech čertech… a nakonec se objevil hotýlek s jednou hvězdou na východním pobřeží v Cala D´Or za 7 700 Kč (Hotel Antares). Žádná ultra levná záležitost, ale v rámci destinace super. Pochopili jsme, proč spoustu průvodců popisuje, že spí v autě, na plážích a pod mosty…
Naopak běžně půjčení auta vychází celkem směšně – na 7,5 dne nějakých 1900 Kč. Raději jsme si připlatili ještě 1 000 Kč pojištění navíc, tedy 2 900 Kč (mimochodem v této ceně je zahrnut i příplatek za vyzvednutí vozu mimo pracovní dobu půjčovny na letišti v Palmě).

Podtrženo sečteno – letenky, půjčené auto, ubytování, jízdenky na vlak k letišti, cestovní pojištění i priority boarding (kvůli větším báglům – 9 eur osoba/cesta) – tenhle celý balíček vyšel na necelých 16 000 Kč pro dva. Zbytek je na každém kolik projezdí a „prožere“ na místě . Zase tak drahé to nakonec není a dalo by se i dál snižovat s nepojištěním auta, nepřiplácením priority a nebo s přespáním pod širákem nějakou tu noc navíc :- )

Přílet na místo

A teď už samotná dovolená – pokud si jako všichni ostatní zákazníci Ryanairu vyberete půjčovnu Goldcar, hezky si u nich po příletu na vyzvednutí auta počkáte. Navíc po vás budou chtít doplatit asi pětkrát tolik než podle své objednávky máte. Musíte jim připomenout, že máte vybranou variantu s depositem a pak už po vás budou chtít oproti plánovaným nákladům navíc pouze hodnotu plné nádrže jako další deposit (kdyby náhodou bylo auto bez benzínu při vrácení).

Pán vedle nás ve frontě odmítl platit veškeré vícenáklady celkem nezdvořile, takže mu rezervace byla stornovaná, bylo mu doporučeno si zavolat taxíka a když chtěl stále dostat auto se svým přístupem – bylo mu oznámeno suše „fuck you“ a dokonce vyhrožováno zavoláním policie, že brání v přístupu k okýnku jiným zákazníkům. Trochu horkokrevné jednání, malinko nervů hned na začátku – přesně to je ta chvíle, kdy si řeknete, kdo měl ten nápad, že pojedeme právě sem?! Zlatý Maroko! Ten samý problém jsme měli také a vyřešili ho s úsměvem během dvaceti vteřin k oboustranné spokojenosti nahlášením varianty s depositem. Jednoduše při vyzvednutí auta dělají, jako kdyby možnost depositu neexistovala a chtějí vám automaticky napařit pojištění auta od nich, je to pro ně supervýhodné.

Jo a mimochodem, v žádném případě nikdy nedostanete to auto, které jste si rezervovali. Ale na druhou stranu – dají vám o kategorii vyšší zdarma jako omluvu. Alespoň z jejich pohledu. My bychom bývali raději zůstali u Astry než s trávit týden s ošklivým kačátkem jménem Citroën Cactus.

Takže první rada na cestu zní: Chceš-li jezdit autem po ostrově (za levno – možná, že takové půjčovny jako Sixt tohle nedělají…), usmívej se a buď supermilej i když chceš někoho poslat do patřičných míst. Když někoho někam pošleš, tak si možná ulevíš, ale určitě budeš jezdit taxíkem a MHDčkem.

Spaní v autě u pláže.

No řekněme, že není přírodní park jako přírodní park. Mondragó podle popisu vypadalo nadějně. Takže jsme přejeli ostrov a zaparkovali – placené parkoviště je tam na lidský pohon, tedy v noci zdarma. A šli jsme se podívat na pláž… ehm – šlapadla, slunečníky, bar a všechno ostatní označující klasický „vorvaňov“ na maličké Cala de Mondragó. Rychle jsme odtamtud utekli a o kus severněji objevili pláž Cala Sa Nau, kde alespoň chyběla polovina vorvaňovitých atrakcí a parkování bylo zdarma – co by kamenem dohodil od pláže. A jaké bylo naše překvapení, když jsme ráno vstávali s dalšími posádkami 5 ostatních aut.

Rada na cestu číslo dva: ověřený typ na spaní – parkoviště u Cala Sa Nau je skvělé spací místo se sprchou blízko moře, které je hojně využívané a evidentně bez komplikací.

Tak začněme tou nejočekávanější rubrikou – PLÁŽE.

Nevím, kdy jsou focené fotky pláží na které narazíte na internetu, a ani kdy oficiálně na Mallorce končí sezona. Poslední týden v září je ještě v plném proudu. Na lehce přístupných písčitých plážích během poledne vyšplhá koncentrace vyvržených vorvaňů zhruba na jeden kus/metr čtvereční – a to i na takových místech, kam musíte jet autem.

Jeden příklad za všechny: Platja de Formentor – opravdu nádherná, ale můžete zapomenout na něco jako osobní prostor (15 € parkování + cca. 20 € za slunečník s lehátkem jako bonus) a překonání úžasných serpentin s milionem cyklistů a výletními autobusy na úzké vozovce už je jen třešnička na dortu na cestě sem. Navíc když odtamtud jako my zase hned utečete, dáte si tohle řidičské peklo dvakrát během jedné hodiny.

Jedna z těch opravdu nejpřístupnějších na východním pobřeží, kde se můžete ubytovat prakticky u moře, je Platja de Muro. Nádherná podle fotek, ale po prohlédnutí mapy vám ihned dojde, že když je přelidněno i na Formentoru, tady to bude stokrát horší. My na to šli chytře, jeden den jsme si přivstali a vyrazili se tam kouknout na východ slunce. Udělejte to taky tak. Naprosto úžasná ranní procházka po pláži a fakt atmosféra, kterou si budete pamatovat. Takový to – jak vám ty malinké vlnky omývají nohy, slunce pomalu začíná hřát na obličeji, chodidla cítí ten měkoučký a neuvěřitelně příjemný písek, vzduch voní tak nějak dokonale a všechno má ty barvy co vám říkají, že jistě bude krásný den a ten příslib vnímáte každým pórem vašeho těla… Ale pozor, ani takhle ráno tam nebudete sami. Stejný nápad dostane i pár dalších a sem tam si někdo jde ráno zaběhat na pláž (bydlet tam, budu taky dobrovolně vstávat a budu klidně i chodit běhat! Já! Běhat! Fakt!).

Takto jsme zkusili navštívit pár dalších pláží, které byly u civilizace a nebo se o nich vědělo, o některých se dokonce ani moc vědět nemělo…a postupem času jsme přišli na to, že kde se vejdou dva lidi sednout vedle sebe na šutr, tak jsou spokojení a můžete se spolehnout, že je tam najdete. O některých místech mohu dokonce říct, že i když byly daleko od silnic, tak přesto tam byla spousta lidí – mají tam obdobu Azure window (to co jsem nestihla vidět na Maltě, více v článku o Gozo) a cesta k němu a pláži je několik kilometrů vzdálená a přesto vorvaňov.

Jmenovitě další vorvaňovité pláže, které jsme měli možnost vidět a odmítli na nich trávit čas (jen kvůli množství lidí, ani jedna nebyla ošklivá nebo špinavá):

Cala Molins (Sant Vincenç) – toto městečko má tři přístupy do moře, z toho dvě malé písečné pláže a je na nich hlava na hlavě už dopoledne.

Platja d´es Dolç (Colonia Sant Jordi) – krásná písečná pláž, docela dlouhá a v části zátoky přístav pro malé loďky. Moc hezká na pohled, ale už ne tolik pokud byste hledali dostatečný prostor pro vaší osušku.

Cala Varques – již výše zmíněna, kde má být ta skalní brána nad mořem. Od silnice podle map je to 4 kilometry pěšky. Už jen jet autem po té silnici je nebezpečné, protože vám pod kola skáčou vorvani s nafukovacíma žralokama a slunečníkama. O počtu zaparkovaných aut všude okolo netřeba mluvit, už když vidíte ty proudy lidí, co se hrnou tam i nazpět.

Es Caragol / Far del Cap Salines – tam jsme skončili tak, že jsme k pláži ani nedošli. Měla být písečná a hezká, kus pěšky, což jsme doufali, že odradí vorvaně. Nás pro změnu odradila kolona aut stojící snad několik set metrů po obou stranách silnice k majáku od kterého se mělo jít dál pěšky.

Cala Morlanda – na šnorchlování dobré, ale poněkud přeplněné všechny minizátoky a často přístup do vody přímo ze skály. Jedna zátočina oblázky, dvě mikro písečné a zbytek docela ostré skály. Jediným velkým plusem je parkování skoro u vody a zdarma v okolí. Ale stejně jsme nevydrželi dlouho na místě.

Pláže pro asociály / na šnorchlování

Teď přicházejí objevené tipy pro milovníky klidu a soukromí jako jsme my dva. Náš nový nejlepší kamarád se jmenuje Google Maps – satelitní zobrazení. Muž už umí napůl španělsky. Já pochopila, že v sandálech se na pláže nechodí. Ale stálo to za to. Muž mě také vmanipuloval do šnorchlování (velmi elegantně a nenásilně), tak jsme prohlíželi hlavně tipy na koupání, kde měl být i bohatý podvodní život. Takže batoh na záda, zásobu pití a svačinu sebou, jdeme na to:

Cala Magraner (východ ostrova) – úplně mimo civilizaci. Auto necháte zaparkované v zatáčce u krajnice cca 1,5 km jižně od toho bordelu na kolečkách, kde se parkuje cestou na Cala Varques, nějaká dvě tři jiná auta tam vždy budou, takže to místo poznáte. A pak hurá kozími stezkami přes asi tři ploty k vodě. Odhadem něco jako 3 km pěšky provázeno cinkáním zvonců a bečením, ale terén příjemný i na sandále. Pláž je písečno-oblázková, docela velká a lemovaná útesem s připraveným jištěním pro horolezce. Na pláži nás bylo dohromady 5, zbylých asi 6 lidí v zátoce viselo na lanech o kus dál na útesu. Luxusní soukromí, doporučujeme!

Cala Virgili (Cala Bota a Cala Pilota, východ ostrova) – moje nejmilovanější pláž z celé Mallorky. Do navigace dáte Finca Can Roig, což je sídlo úplně super rodiny, která vlastní celé pobřeží v těchto místech. Tam necháte auto a otvorem pro to určeným těsně vedle jejich vjezdové brány prolezete na jejich pozemek a jdete na pláž. Oni o vás ví, nic neporušujete a nevadíte jim – jen nechtějí, aby jim po pozemcích jezdily stovky aut. První odbočka z hlavní cesty vede na Cala Bota, druhá pak na Cala Virgili a k třetí na Cala Pilota jsme ani nedošli. Všechno jsou to hluboké zátoky s malinkými písečnými plážemi a úchvatným soukromým. Dopoledne jsme zde byli sami, odpoledne nás tu bylo vždy do deseti lidí. Nádherné místo, spousta druhů mořských zvířátek a naprosto dokonalá jeskyně s mořskou vodou a další písečnou minipláží uvnitř, do které vplouváte se šnorchlem pod hladinou takovým jeskynním tunelem. Pak tam také můžete dojít shora suchou nohou trochu krkolomnou cestou, ale to je trochu nuda. Naprosto úžasné, dokonalé, dechberoucí, doporučujeme! Avšak doufáme, že se to moc neproflákne do naší příští návštěvy na ostrově 😀

Cala Carbó (Sant Vincenç, sever ostrova) – východně od dvou vorvaňovitých písečných pláží podél pobřeží je v městečku ještě jedna malá zátočina, která nabízí mini kousek pláže, pár domečků pro loďky, pár kamenů a nějakou tu vybetonovanou plochu právě pro loďky. Zaparkujete asi tak 20 metrů od pláže – nevídané. Jsou tam před vámi třeba 4 lidi a i když není úplně pohodlná (když se usadíte na betonu jako my), tak pod vodou bylo pěkně živo. Nádherné útesy, balvany v hloubce trčící nad hladinu, kolem toho všeho obrovská hejna ryb. Na šnorchlování naprosto super.

Cala des Matzoc (severovýchod ostrova)– pohorky na nohy a hurá na pláž mimo civilizaci! Další z úžasných a romantických míst, kde bylo dohromady i s námi celkem 8 lidí. Pláž není malá, je písčitá a kdyby zrovna nebylo na břeh vyplaveno velké množství mořské trávy, byl by to pohádkový vorvaňov avšak bez vorvaňů. Pláž/e se nachází poblíž známého městečka Artá, kam dorazíte na bezplatné parkoviště na souřadnicích 39°44’50.0″N 3°24’19.0″E – to líp popsat nejde. Na parkovišti se dáte doleva, po zhruba 800 metrech dorazíte k moři a první prázdné pláži Cala Estréta, která není zrovna nádherná. Z té se podél moře vydáte po skaliskách nahoru a dolu k dalším zátočinám až po 3 kilometrech dorazíte na tu pohádkovou vysněnou pláž.

Cala en Basset (západ ostrova) – z městečka Sant Elm se dá dojet po polní, ale hezké cestě až na parkování uprostřed lesa u urbexového domečku na souřadnicích 39°44’50.0″N 3°24’19.0″E, odkud vylezete do kopce po lesní cestě a poté pořádným sešupem dolů až k pláži Cala en Basset, cestiček tam vede více na rozhledny na okolních kopcích, tak doporučujeme sem tam kouknout na google, jestli jdete správně. Nádherná zátoka s úžasnými průhledy cestou k vodě. Povrch je tam kamenitý, oblázkový a sem tam troška písku. Na tomto místě byl krom nás ještě jeden pár a zaparkované dvě lodě. No a chvíli tam pobyli kajakáři na výletu ze Sant Elm. Pod vodou nádherné, nad vodou nádherné… jako zážitek na poslední den dovolené naprosto důstojné rozloučení s Mallorkou. Krom toho šplhání zpět k autu tedy 😀

TIP: Pokud budete chtít objevovat další místa ať už vhodná ke šnorchlování nebo jenom ke koupání – naším velkým pomocníkem byl web: http://www.disfrutalaplaya.com/

To nejdůležitější po plážích – jídlo

Stresy z toho, že umřeme hlady a nebo utratíme milion se ukázaly docela zcestné (tímto děkuji ostatním průvodcům za zastrašování dopředu). Je tam fakt horko na padnutí i během přelomu září a října. Takže rozhodně si nedáte tři vydatná jídla denně proložená třemi svačinkami, to byste totiž nejspíš praskli. V tom horku člověk ani nemá chuť.

Po ránu navštívíte obchoďák a koupíte si snídani, svačinu a pití sebou na výlet. Když dáte za vodu 20 centů (1,5 l) a za „ready to eat“ pečivo – tedy různé koblihy, enpanady a jiné plněné věci – kolem 1 € za kus nebo balení, rozhodně to není žádná tragédie. Nám se osvědčil Eroski, špatně nevypadala ani Mercadona a na rovinu řikáme, že jsme vynechali Lidl a jiné, co jsou i u nás.

V Cala d´Or jsme chodili nakonec na večeře jen na dvě místa a ta byla cenově jako u nás. Calamari s nějakou přílohou a zeleninovým salátem za 8 € či pizza začínající na 5,5 € za Margaritu prostě člověka nezruinují. S pitím je to trochu horší a sklenka vína třeba za 3 € už je u nás trochu nadstandard.

Slyšeli jste pojem tapas? Jako jeden ze dvou nejznámějších španělských pokrmů po boku paelly? Tapas není přímo pokrm jako takový, spíš způsob servírování některých typických jídel. Wikipedie říká toto:“ Tapas je synonymem pro malé občerstvení, degustační talířek či jednohubky.“

Pokud si přečtete tohle a zároveň vidíte na jídelním lístku nabídku pro dva, obsahující šest druhů tapas – jednoduše se vám zdá, že wikipedie má pravdu. Objednáte si tedy 4 druhy ve dvou, že budete hezky uzobkávat a že tohle dělení o jídlo španělé vymysleli přímo pro vás. Jenže. Talířek kalamárů v podání tapas obsahuje více kalamárů než normální dospělá porce vedle v restauraci. Stejně tak slávky, krevety,… (slávky na španělský způsob – mejillones a la marinara – mají zatím nejlepší omáčku, co jsme kdy ochutnali). Prostě a jednoduše s tím degustačním talířkem dost kecali, nemohli jsme dojít na hotel ani těch 300 m, spíš jsme se plazili a poté několik hodin vzdychali a umírali na posteli. Ale bylo to všechno strašně dobrý, takže to nešlo nechat…

TIP: Ve dvou nedoporučujeme degustační menu s více jak třemi druhy teplých tapas, obzvláště pokud se vám podaří najít podobnou restauraci jako nám!

Výlety

Absolvovali jsme klasické výlety co najdete i v ostatních průvodcích, tak snad jen pár postřehů k nim. Valldemossa byla trochu oříšek na parkování a všude hrozně moc lidí, vše s vysokohorskými přirážkami tak o 100% a přesto na krátkou procházku opravdu líbivé místo.

Far de Formentor / Cap de Formentor – tedy nejsevernější část ostrova byla taky krásná a oproti očekávaným davům (ostatní průvodci docela strašili) to bylo v pohodě i s parkováním u majáku, tedy až na obtížný hmyz v podobě cyklistů. Krásná cesta s úžasnými výhledy a vyhlídkami. A kdyby nebylo tech šašků, co přímo na zadnici mají vytištěno, že se s autem máte držet 1,5 metru od nich na 4 metrové silnici – kde samozřejmě šlapou tři vedle sebe a povídají si…tak i příjemný rallye řidičský zážitek.

Dalším takovým řidičským zážitkem na severu ostrova byla Sa Calobra, kde platí, že i cesta je cíl. Přejezd horským průsmykem s největším počtem serpentin co jsme zažili byl působivý a i když samotný kaňon byl přecpaný k prasknutí, stejně to stojí za shlédnutí.

Na východním pobřeží se nám nejvíce zalíbilo historické centrum městečka Alcúdia, které je obehnané hradbami a uličky dosahují krásy těch ve Valldemosse, ale jsou mnohem prázdnější. A odtud je to jen kousek do tolik doporučovaných Cuevas del Drach, které jsou slavné jako krápníkové jeskyně s podzemním jezerem. Zde mě osobně trochu skřípaly zuby při placení vstupného 16 € na osobu a zároveň pohledu na frontu na další prohlídku. Hrozně moc lidí znamená, že se tam vždy najdou idioti, co se neuměj chovat. Takže jeskyně bychom doporučili – jsou krásné, jezero super a zakončení prohlídky koncertem na vodě je boží. Jenže. Když si za vás sedne tupá německá rodina, která celý „unplugged“ koncert vážné hudby prožvatlá, máte ten zážitek dost pokažený. Osobně se přiznám, že ti měli jediné štěstí, že neumím německy dost dobře na to, abych jim souvisle a gramaticky správně vynadala do ignorantů. Protože to by si něco poslechli! Když se tímhle nenecháte rozhodit, stojí jeskyně rozhodně za návštěvu.

Na západě ostrova jsme si udělali výlet do Jardines d’Alfàbia, které byly příjemnou změnou po přelidněných atrakcích jinde. Samotné zahrady nejsou nijak obří, ale je to krásná procházka oázou klidu. Líbilo se nám tam, ale musí být naprosto úžasné v období, kdy kvete vistárie. Odtud jsme putovali do Banyalbufaru, který je fascinující tím, v jakém „krpálu“ je postaven. Největším adrenalinovým zážitkem byla jízda autem na vyhlídku k moři, kdy jsem čekala, že každou vteřinou skončíme v moři, protože na takové svahy určitě auta nejsou stavěná.

Nakonec jsme si nechali hlavní město – Palma de Mallorca, kde k nejdůležitějším postřehům patří – nepokoušejte se v centru řídit, krom jednosměrek a zmateného Googlu při navigaci si nemyslím, že by značení podzemních parkovišť a parkovišť všeobecně bylo jejich silnou stránkou. Jinak „must see“ místo za nás Mercat de l’Olivar, tedy tržnice s čerstvým vším na co si jen vzpomenete a i s úžasnou nabídkou hotových jídel, ústřic nebo i sushi. Zde malé doporučení – návštěvu ideálně naplánujte na ráno nebo dopoledne. Zásoby jim z pultů rychle mizí. A nevynechejte ani Castell de Bellver na kopci nad městem, odkud jsou krásné výhledy do okolí.

 

Urbex – okénko pro postižené jako my

Cíleně jsme vlastně nic nehledali nějak intenzivně, jen už je člověk naučen, že tak nějak cestou autem kouká na krajinu a rozpadlost některých budov prostě vnímá. Takto jsme objevili tři místa a dvě z nich byla nakonec úplně v pohodě přístupná. Nikdy se nesdělují lokace, ale tady si asi dovolím porušit toto pravidlo, protože si nemyslím, že by čeští urbexeři jezdili na Mallorcu ve velkém a ideálně ještě následně ničili lokace.

Restaurace s víkendovými tanečními zábavami u Artá. Už cestou přímo svítí široko daleko tím, že nemá jediné okno a palmy v okolí, o které se nikdo nestará, prostě uschly. V podstatě zůstaly pouze holé stěny s graffiti, ale i tak nás focení bavilo.

Přerostlé původně pompézní divadlo u Alcúdie. Ano, byli jsme na místě kde vystupoval Enrique Iglesias! Ale to bylo asi docela dávno a od té doby tam zbyly jen pomalované zdi a obrovský prostor, který si místy přizpůsobili místní na skatepark. Ale určitě doporučujeme k návštěvě, už jen když si člověk představí, že na pódiu se při vystoupeních proháněli i koně. Na pár fotek úplně super zastávka při cestě do samotného města.

Závěr

Stejně je to o vás jakou dovolenou si uděláte a co na ní budete dělat. Toto je jen pár nápadů jak si ostrov užít za méně než obvyklých 20k na osobu s cestovkou a hlavně pár nápadů jak si užít moře bez lidí, pokud je při koupání okolo sebe moc nemusíte.

Snad jen dodám – když vás z nějakého šíleného důvodu napadne poslední den vrátit auto o 8 hodin dříve a spát na letišti jakože pro jistotu – nedělejte to! Sice tam spí spoustu dalších lidí, ale nemůžu říct, že by to bylo pohodlné 😀

Komentáře

komentáře