Fimuji, tedy jsem.
Ve své podstatě jsem jemná a křehká žena jako všechny ostatní, jen mám vrtačku a nebojím se ji použít.
***
V troubě peču skoro každý den, ale pokud je to něco k jídlu, obvykle mám chuť to vyfotit a pochlubit se tím na Facebooku a nejméně měsíc každému na potkání vyprávět, jak jsem dělala koláč.
***
Nikdy se nikam nevejdu. Sotva se mi někde podaří ukrást kousek prostoru na pracovní pomůcky, tak už můžu začít rovnou hledat nový. A ne, nemám toho nějak moc. Naopak těch věcí mám stále málo a tento stav udržuji jen díky síle své vůle, spoustě odříkání a především tvrdé disciplíně.
***
Chcete-li se mě zbavit, stačí mě na pár hodin odložit v nejbližších kreativních potřebách s platební kartou. Bohužel se stále dokola objevují nové a nové věci, bez kterých člověk nedokáže žít.
***
Pokud mám velké deprese a potřebuji nakupovat, kabelka to fakt nespraví – začnu si vybírat novou brusku, leštičku nebo alespoň extrudér.
***
Nemám velkou sbírku očních stínů, rtěnek ani denních či nočních krému. Ale mám slušnou sbírku akrylových barev, pigmentových pudrů či třeba inkoustů.
***
Když vám řeknu, že mám chuť se trochu rozmazlit, nezačnu si vybírat parfém ani sexy prádelko. Prostě v některém z e-shopů začnu strkat do košíku nové textury nebo síta.
***
A následně je zase postupně vyndávám, protože já se sice bez jídla obejdu, ale psy umřít hlady nenechám. Obvykle se mi podaří objednat si jen to, co opravdu nutně potřebuji, a pak přemýšlím, co tedy budeme jíst.
***
Na mém stole není v žádném případě žádný nepořádek. To je přece kreativní proces a já naprosto přesně vím, kde co je. A vůbec – jídelní stůl, konferenční stůl a všechny jiné odkládací plochy jsou přece moje pracovní plochy.
***
Pokud potřebuji nový úložný prostor, nebývá to kvůli vybavení domácnosti. Bývá to kvůli tomu, že jsem si někde na nákupu vzpomněla, že potřebuji vyzkoušet nějakou novou techniku a na to samozřejmě potřebuji vše, co k tomu patří.
***
Strojek na nudle, kuchyňská váha, pečící papír či skleněné prkénko do kuchyně nepatří. Jsou MOJE. Jenom MOJE. A platí přísný zákaz si je na cokoli půjčovat i kdyby to byla otázka života a smrti.
***
Nevím, jakou barevnou paletu mají rtěnky od té či oné firmy, ale můžeme hodiny diskutovat o tom, zda je lepší metalická zlatá od Prema či od Fima.
***
Občas zírám na cizí ženy, nemám však žádné postranní úmysly. Prostě na sobě mají zajímavý šperk, já se zapomenu a začnu přemýšlet, jak je asi vyroben…
***
Při pohledu na mou sbírku vykrajovátek by nejspíš zbledla závistí nejedna cukrářka.
***
Když přijde řeč na diamanty, nepředstavuji si prsteny a náhrdelníky… ale ten úžasný kotouč na brusku, kterým se dá uříznout úplně všechno.
***
Má představa romantického večera vypadá tak, že dostanu na talíř jakékoli jídlo, které jsem nemusela vařit já a doufám, že po jeho zhltnutí budu moci u filmu třeba kompletovat pár náhrdelníků.
***
Občas mám pocit, že mi mé okolí vůbec nerozumí. Přitom kaplíky, puzety, afroháčky, blendování, extrudér, prořez nebo třeba zádíčka jsou přece záležitostí každodenní konverzace.
***
Jmenujte přede mnou jakoukoli výtvarnou techniku si vzpomenete, pokud jsem jí ještě nezkoušela, tak na ní mám doma nakoupené potřeby a pokud náhodou ani to, tak je na mém seznamu „Co musím vyzkoušet“.
***
Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem normální – prostě jsem jednoho dne potkala svoji první kostku fima a ono se to všechno nějak stalo.
***
….a smiřte se s tím, že lepší už to nebude. A jestli se vám to nelíbí, myslete na to, že vždycky může být hůř… Víte vůbec, jak velká je keramická pec nebo co všechno člověk potřebuje do truhlářské dílny?