Na pár dní v Erzgebirge/Sachsen

Neplánovaná – a taky nechtěná – minidovolená.

 

Ale jak už tušíte – nepíšu obvykle něco jenom proto, abych vám řekla „Proboha nejezděte do saské části Krušných hor, je to tam příšerný“. Naopak mě při druhé návštěvě blízké okolí Wolkensteinu velmi překvapilo a chci vám všem dát vědět – ačkoliv se to nezdá, udělejte si sem výlet, je to tady fakt super! Navíc jen pár kilometrů od českých hranic. A protože se nám docela těžko hledalo, kam chceme (a nebo kam vůbec můžeme) vyrazit, tak jsem se pustila do psaní. Třeba to někomu z vás pomůže…

První návštěva byla vyloženě pracovní kvůli focení interiérů apod. Takže jsem si stihla tak akorát projít přilehlý park u hotelových komplexů a sem tam zaskočit na chvilku do Silber-Therme Warmbad, která byla hned vedle. Jasně, je tam pramen, není to klasický chlorový bazén a voda je teplá a vlastně zdravá a je tam hezky, prostě je to fajn zážitek. Jenže uprostřed ničeho. Pořád jsem jako úplně nechápala, proč tu vzniklo tolik ubytování a co tady ti lidé dělají celé dny, že bych se tu ukousala nudou už tak za tři dny…Je pravdou, že většina ubytovacích kapacit je zaměřená na starší generaci, která si sem jezdí odpočinout a udělat dobře svému tělu právě koupáním v této Therme a přilehlých saunách. Ale stejně. Uprostřed ničeho.

Pozvánka na druhé kolo se u mě tedy nesetkala s moc velkým úspěchem. Přišlo to ze dne na den, nebyl nikdo, kdo by se postaral o Bordela s Průserem (jojo, Číka a Fakouš) a s nimi jsem opravdu měla strach navštívit slušný hotel (jsou vhodnější společníci spíš na kempování). Navíc zůstával dojem z minula – jako hezký, ale uprostřed ničeho. A samozřejmě práce! Pracovat lze i u PC a zase jednou si můžu plnit pár dní sny o tom digitálním nomádství, které je jedním ze způsobů, kterými bych si představovala trávit svůj čas. Pravda ale je, že když opustíte domov s dvěma vesnickejma balíkama v hysterii, že budou akorát dělat ostudu a druhý den výletu už začínáte mít strach, jestli vám neumřou nebo nepřerostou cukety…je to známka, že na tohle asi nejste ten pravej typ člověka…

Ale abych se vůbec dostala k tipům na výlety. Nastavení – dopolední práce a výlety pouze odpoledne trochu zkrátilo dobu, po kterou jsme někde mohli být a taky množství výletů, které jsme za tři dny podnikli. Ale i tak mrkněte, jestli vás něco nezaujme a třeba tam vyrazte taky.

Greifensteine – skály

Jedná se o skalní útvary, které mají absolutně atypický tvar a super „bochánky“. Návštěva se nám líbila, procházka po okolí byla taky fajn, ale na samotné vyhlídce jsme nebyli. Nikdo nám totiž neřekl, že vstup je na automat co baští eura a spokojeně jsme poslední kováky narvali o chvilku dřív do automatu na parkování v místě. Obvykle nemám nic proti placení symbolického vstupu, ale tentokrát to bylo fakt smolný a nějaké varování předem by bývalo pomohlo.

V místě najdete také lanovou skluzavku nad vodou, lanové centrum, velké hřiště pro děti a skály mají jištění pro horolezce. Zároveň je mezi skalami fungující přírodní divadlo, ale nevím jestli mezi vámi čtenáři bude někdo dostatečně zdatný, aby si užil divadlo v německém jazyce. Já osobně bych z toho asi moc neměla, ale musí to být skvělý zážitek. K návštěvě určitě doporučujeme, jen nezapomeňte kovové mince s sebou 🙂

Hormersdorfer Hochmoor

Taková malá „Kladská“, která se v poslední době zřejmě netěší velké oblibě správců místních přírodních památek. Jedná se o menší rašeliniště, ke kterému dojdete procházkou lesní cestou a pak překvapeně koukáte na cedule se zákazem vstupu 😀 Nicméně jsou německy a dělat ze sebe blbce, co neumí ani slovo, nám problém nedělá, mimoto evidentně dodržování zákazu nikdo nehlídá a nekontroluje a není opodstatněné, žádné nebezpečí zde nehrozí. Pouze se jim rozpadla prkenná stezka s rozhlednou a neobtěžovali se ji obnovit, pouze je odstranili – takže holt na procházku kolem rašeliniště musíte po hlíně v místě bývalé stezky. Není to výlet kvůli kterému se vyplatí jet třeba 30 kilometrů, ale vzhledem k umístění asi 4 km od skal Greifensteine má smysl si ji udělat a neurazí.

Geyerscher Teich

Někde na půli cesty mezi Greifensteine a Hochmoorem je „rybník“ s pískovými plážemi a krásnou promenádou vytvořenou na hrázi. Neměli jsme bohužel čas se zastavit na delší chvíli a místo pořádně prozkoumat. Ale musela jsem si ho zapsat, protože bude naprosto skvělé na venkovní koupačku v parných dnech, vypadá hezky a přírodně na pohled a za zaujalo nás ubytování v kempu přímo na břehu. Okolí je protkané spoustou stezek a možností k zajímavým procházkám a písečná pláž lepší jak v Chorvatsku (alespoň na první pohled). Tak když se vyskytnete v okolí a budete mít čas, zastavte se tam.

Schloss Wolkenstein

Nikoho z nás – lidí ani psů – tento typ památek úplně nebaví. Dovnitř na prohlídky se nehrneme a když už někam takhle vyrazíme, tak se většinou kocháme pouze zvenku. Nebylo tomu jinak ani tady. Ale znáte to životní moudro – že i cesta je někdy cíl? – tak tady to platí absolutně přesně. K zámku vedou dvě možné cesty, jedna autem přímo do Wolkensteinu, který je nádherný malý a krpatý, plný kouzelných starých domků – ta je taková normální. Ale vede sem i taková zážitková trasa zespodu od vlakového nádraží skrz skály – samozřejmě značená a bezpečná, hojně používaná a návštěvě zámku dá úplně nový rozměr! Zámek má velmi příjemnou atmosféru stejně jako jeho okolí, stojí to za prohlídku i bez vstupu do budov a ty výhledy na okolí! Mimochodem zde také žije sokolník nebo alespoň jeho dravci a několikrát do týdne zde probíhají vystoupení – nemůžeme hodnotit osobně, ale bylo nám to doporučeno místními. A s termíny vám případně pomůže strýček Google.

Burg Scharfenstein

To byla taková procházka už rovnou s tím, že dovnitř nejdeme (pondělí zavírací den). Jen jsme si hrad chtěli prohlédnout a případně projít zahrady a okolí. Jedná se o velmi roztomilou kombinaci nějakého původního středověkého hradu a přístaveb z dalších století. Každá část vypadá trochu jinak a dohromady to prostě funguje kouzelně. Nakonec nám bylo i líto, že není otevřeno – protože bychom se byli alespoň rádi vyšplhali do věže. Už z hradních zahrad nám padala čelist z výhledů. Ty vám asi nedokážeme zaručit stejně kouzelné, protože jsem vyrazili těsně po prudkém dešti a náš výhled byl umocněný vodou odpařující se zpět z lesů. Ale i bez toho budou stát za to 🙂 Programově je i tento hrad velmi akční včetně pravidelných ukázek řemesel a o něm na rozdíl od dalších atrakcí bez problému najdete dostatečné info i v češtině.

Wolkensteiner Schweiz

Od hradů a zámků se vrátíme zpět do malebného Wolkensteinu, ze kterého vede stezka do místního mini „českého či saského“ Švýcarska, které nás uchvátilo. Tedy jak koho – já dostala vynadáno, že si zase hraju na horskou kozu a že buď zabiju psa nebo rovnou i sebe 😀 A já byla naprosto nadšená! Druhá možnost je zajet autem pod sklaní útvary, kde je připravené parkoviště pro nadšené kozy (ferraty) a i přímo horolezce (jištění ve skalách ukotveno, vodící lana pro ferraty taktéž). Nejkrásnější místo na skalách je vyhlídka s kusem skály přečnívajícím volně nad údolí a hned poté právě pohled odspodu, kdy část skalních útvarů končí ve vodě. Pokud chcete o vyhlídce vědět více, hledejte Brückenklippe auf die Zschopau. Chtěla jsem také věnovat mini odstaveček i mostu přes Zschopau, který je právě na úpatí skal, protože je krásně fotogenický a moc se nám líbil, ale nenacházím žádný název, podle kterého by se dal identifikovat – ale neminete ho a je na něj krásný pohled i z horní vyhlídky na skalách. A samozřejmě si na vyhlídce nezapomeňte udělat fotku! Aneb místo, kde si přesně tu fotku udělat můžete a nemusíte kvůli tomu jezdit někam 800 kilometrů! Tohle místo vyloženě patří do kategorie „MUST SEE“

 

Katzenstein

Je skalní útvar s vyhlídkou na údolí Schwarzwassertal a do širého okolí. My ho našli v podstatě omylem, když se nám úplně nezalíbilo parkování v nedaleké vísce Pobershau, protože se zdálo být od údolí daleko a my neměli zrovna moc času. Takže jsme skončili kousek od oficiálního Parkplatz am Katzenstein a šli se podívat, co že ten Katzenstein vlastně je 🙂 Vyhlídka je odtamtud opravdu suprová, dokonce je tam udělané sezení na případnou sváču. Ale hlavně se odtud po levé straně dá po takové trochu kozí stezce seběhnout do údolí a to je největší plus. Pro nás to bylo ideální řešení, tak doporučujeme dále 🙂

Schwarzwassertal

Jedná se o údolí, kterým teče „Černá“, taková místní Vydra. Nějak jsme o něj při plánování výletů nezavadili a teprv po upozornění místních (nadšená cyklistka) jsme se pustili do plánování výletu. Jak jsem psala už výše, tak je možnost zaparkovat auto na parkovišti v Pobershau, které je v údolí a tak absolvovat celou cca. 10 km dlouhou trasu více či méně po rovině. Druhou možností je seběhnout do údolí z Katzensteinu či jiného místa nahoře nad údolím, samozřejmě to znamená nakonec slušný výšlap zase zpět. Po prvním pohledu na vodu v údolí jsme byli oba úplně nadšení! Kameny v korytě, sem tam spadlý kmen, místy okolo kapradí o výšce metr a půl…a nikdo nikde! Zakončením této procházky má být krásné rašeliniště, kam jsme bohužel nedošli, ale i tak jsme z těch dvou třetin trasy, co jsme zvládli projít, úplně nadšení, cestou jsme potkali další nádherné skalní útvary jako Nonnenfelsen a užili si hlavně neskutečného klidu. Já se přiznám, že i když naší část Krušných hor miluju, tak Boží Dar a blízké okolí jsou většinou k prasknutí nacpané turisty. My tu strávili asi 3 hodiny, za které jsme potkali dohromady 15 lidí! Z toho bylo 9 cyklistů, které člověk skoro ani neregistruje. Bohužel jako odpolední výlet nám to nestačilo, v údolí přestalo svítit slunce a my začali mít strach, že budeme bez večeře – protože se na ní nestihneme vrátit.

Tak jsme se otočili a vyrazili po první možné cestě zpět nahoru – vede kousek od Nonnenfelsen a má v mapě i svoje jméno Karrenweg. Za nás skvělé hodnocení, protože byla celkem postupná a jako překvápko nás dovedla k další místní turistické stezce po vrcholu údolí – Grüner Graben. Tak jsme si stihli pročíst i pár informačních tabulí a vrtět hlavnou nad tím, jak ten relativně malý kanál mohl zařídit obsluhu jakéholiv stroje, natož stroje v cínovém dole…a podél něj jsme přesně a neomylně dorazili zpět na parkoviště u Katzensteinu. Hodnocení výletu? Jestli je nějaký důvod, proč doufám, že se zase vyskytnu v okolí Warmbadu, tak je to tento! Pořád jsem se nesmířila s tím, že jsem neviděla rašeliniště a celá stezka je místo, které jednou vidět nestačí. Je naprosto úchvatná a největším bonusem rozhodně je to TICHO bez turistů, kdy člověk slyší akorát vodu, vážky, ptáky a šumění lesa – k nezaplacení!

Doporučení na ubytování mohu poskytnout pouze trochu náročnější, než je u mých „low cost“ článků zvykem a to Hotel Sante Royale ve Warmbadu. Není z nejlevnějších (kvalita odpovídá ceně), ale zase pokud vás zaujala Therme ke koupání zmiňovaná v úvodu, tak je to jedinečná možnost vyrazit se koupat přímo ze svého pokoje v plavkách a županu 🙂 A závěrem bych snad dodala jen to, že jsme se vrátili domů v plném počtu, ani jeden pes nebyl umlácen za to, jakou dělá ostudu a dokonce příště budu klidně znovu zvažovat, že bychom se s nimi ubytovali někde jinde než 10 km od nejbližší civilizace. Hlavně – jak se mi tam nechtělo, tak to byl nejlepší výlet všech dob ve vzdálenosti do 150 km od domova! Jo a cukety, ty samozřejmě přerostly 😀

Pokud někdo máte toto blízké okolí Warmbadu zmapované a budete číst tyto řádky, nechte mi tu v komentářích nějaké další typy na výlety do okolí, co za to rozhodně stojí. Myslím, že se potřebuji brzy vrátit do Schwarzwassertalu!

EDIT: Stihla jsem se už i vrátit 😀 Prošli jsme si i druhou část Schwarzwassertalu – parkování na konci obce Kühnhaide a procházka podél Schwarze Pockau – Černé – tou rašeliništní částí údolí. Převýšení plus mínus nula, nádherná krajina a kousek i vřesoviště, celkově to působí zase úplně jinak než první část. Dá se po stejné stezce (Karenweg) vyjít nahoru ke Grüner Graben a podél vody dojít zpět až k zaparkovanému autu v Kühnhaide. Stále platí, že jsme tam nebyli naposledy a je to tam super 😀 Jinak druhý den jsme si udělali výlet na Saidenbachtalsperre – na hráz nádrže s pitnou vodou. Jediným bonusem bylo to, že jsme tam byli zase sami – jinak doporučujeme jen jako zastávku cestou někam jinam 🙂

Následuje galerie – nejvíce fotek je z údolí, protože tam je pořád na co koukat. Jen bych chtěla upozornit, vše na tomto výletu bylo foceno pouze telefonem a jeho umělá inteligence při focení občas není úplně až tak „inteligentní“, tak omluvte kvalitu provedení. Vzhledem k tomu v jakém zdravotním stavu se celý rok nachází můj nejmilejší blbounek čtyřnohej – tak tentokrát bylo primárním cílem si výlety užít 🙂

Komentáře

komentáře