Na Maltu, na Gozo…

Malta byla dílem náhody – máte možnost za tři dny někam vypadnout a na teploměru koukáte na mínusové hodnoty. Tak začnete lovit letenky zpola zadarmo, protože třeba na Zanzibar zrovna nemáte a ani jste s tím tak uplně nepočítali…. Prvním úspěchem byla Malta – kdo by to nebral, letenka z Norimberka za nějakých 21 Eur?! Ok, co je na Maltě zajímavého? A jak moc je tam teď teplo….?! S obojím pomohl Google – teplota 16 stupňů, to chceš! Hele – něco, co se jmenuje Azure Window, to je boží – tam jedem!

Takže drobný cestovní průvodce…

Není úplně chytré hledat ubytování co nejblíže u letiště – byť na jednu noc – den před odletem. Booking nakonec nezklamal a pokojíček jsme přecijen objevili, ale ne zrovna blizoučko letišti a také nastalo řešení problému, kdo bude spát nahoře na palandě. Tuto chybu neopakujte. Tady si rovnou pište: pokud koupíte letenku tak, že se nedostanete na místo určení včas (v našem případě na Gozo uprostřed noci), tak kousínek od letiště na tu jednu noc je ubytko se jménem Large Apartments a na ranní přelet jsme ho i vyzkoušeli. Na ranní nebo třeba noční pěší procházku z/na letiště úplně v pohodě.

První pokojíček tedy nebyl uplně podle představ, ale majitel byl miloučký, nabídl ráno kávu/čaj i přesto, že to nebylo nijak v nabídce…Ale plán byl jasný – v jednom průvodci jsem se dočetla, že ostrov Gozo je hezčí a zelenější – tak jsme hned po rozlepení očí vyrazili chytat nějaký ten bus. V tom samém průvodci také psali, že síť MHD je hustá a jezdí v poměrně krátkých intervalech. No ale nikdo nečekal, že zastávka busu bude asi 500 m od ubytování a spoj, který se hodí, pojede za pět minut – a tak nějak je to po celém ostrově – Maltě. Jízdenka vyjde na 1,5 eura a můžete s ní drandit krásné dvě hodiny sem a tam.

Takže jsme se pomalu kodrcali směrem na sever – na trajekt na druhý ostrov. Pomalu tedy není to správné slovo, ale kodrcali je rozhodně vhodné až dost. Na Maltě je podle mého skromného odhadu nejvýdělečnější prací být automechanikem, vážně. Povolená rychlost je docela nízká – na to místní dost kašlou, ulice jsou uzounké a ta povolená rychlost by byla odpovídající, ale místní mají praxi ve vyhýbání na centimetr přesně. Silnice nejsou v nejlepším stavu – chvílemi si dokonce řikáte, jestli náhodou nejste na ty české silnice trochu tvrdí, protože nejsou až tak špatné. Po hodině a půl strávené v autobusech jsme byli oba naprosto konsternovaní a přísáhám, že kdybych měla nastoupit na jednu směnu jako řidič autobusu na Maltě nebo Gozu, tak večer odcházím domu s úplně bílými vlasy a hned několika novými psychickými poruchami včetně panických atak.

Dalším dopravním prostředkem byl trajekt a taky trochu novinka pro mě. Jako ne že bych ještě nebyla na trajektu – byla, vlastně docela častotkrát. Ale mezi Maltou a Gozem tak trochu fouká a pro slabší nátury bych na ten půlhodinový zážitek za necelých 5 euro (levnější než dráha v zábavním parku) doporučila mít i blicí pytlíček. Navíc za ty prachy máte v ceně i zpáteční jízdu 🙂 A pak už to šlo z kopce i s autobusy. Cesty o kousek horší a řidiči ještě o kousek otrlejší. Samo o sobě dostat se na místo určení bylo super zážitkem.

Ubytování jsem vybrala přes Booking jako nějaký slušný poměr cena/výkon a navíc neobsazenost 3 dny dopředu výběr nerozšířila. Vyhrálo to místo s názvem Xagħra, protože tam měly být blizoučko neolitické chrámy ze seznamu světového dědictví UNESCA. Náhodnost tohoto výběru byla něco jako výhra v loterii. Ubytování s názvem Bambina má naprosto velkorysé pokoje (celkem 4), velký společný obývák s kuchyní a terasu s bazeném. Po prvních asi 5 minutách jsem si říkala, že do hotelu už v životě nechci. Kdybychom tam byli na delší dobu, uplně vidím ty domácí večeře na terásce při západu slunce a podobně. Majitelka Karen – naprosto boží a přátelská ženská, se kterou by člověk našel společnou řeč o čemkoli – nejspíš. Ale nás trochu tlačil čas a chtěli jsme stihnout vidět co nejvíc z věcí, které Gozo nabízí.

Vyrazili jsme na pěší obhlídku místa pobytu – hned naproti market s potravinami byla taky docela výhra, protože na Gozu je hustota osídlení i síť služeb oproti hlavnímu ostrovu o dost řidší… Podle krátkého průzkumu jsme objevili ceny celkem srovnatelné s těmi u nás a otvírací doba podle pána, co se s námi hned kamarádil, do sedmi do večera (to je plus mínus ve všech krámcích na ostrově), v sezoně je nutno počítat s klasickou siestou přes to největší horko přes den. V únoru však bylo otevřeno celý den.

A teď přijde vtip týdne – tak co budeme dělat, když je zrovna krásné počasí. No a nezajedem hned k druhému pobřeží podívat se na to Azure Window? To by šlo…Takže chlap se jal hledat informace a za chvíli se ozvalo:“Broučku…já ti jako nechci uplně kazit náladu, ale ono to už neexistuje…“ „COŽEEE?!“ „No ono jim to loni spadlo při nějaký bouřce…v březnu…“ Takže výlet na Maltu vyhodnocený jako chtěný na základě fotky s Azure Window prostě přestal mít smysl 😀 V podstatě první a poslední věc, co jsem o Maltě věděla při bookování letenek, prostě neexistovala. Jako ačkoli je výlet na Azure Window novým interním vtipem naší domácnosti, tak jsem to ještě pořád neustála uplně… doléhá na mě pocit pomíjivosti a přemýšlím, kolik věcí ještě neuvidím, protože přestanou existovat dřív, než se k nim dostanu.

V rychlosti – co tedy určitě chcte vidět na Gozu – mám chuť napsat prostě GOZO, protože jakákoli procházka je super. Ať jde o zvláštní barvu zeminy, krásné skály, kamenné stavbičky, drobná políčka nebo třeba sady opuncií, člověk si připadá jak v jiném světě a už se ani necítí moc jako v Evropě. Rozkvetlé louky, stromky a dozrávající úroda v únoru působí přímo jako balzám na duši. Navíc únor je naprosto mimo sezónu turistů a většina těch, co přecijen přiletí, zůstává na hlavním ostrově, takže máte celé Gozo pro sebe a potkáváte skoro výhradně místní…

Určitě se chcete podívat na místo, kde Azure Window stálo, protože je tam krásné moře, obrovské útesy, ostrůvek Fungus Rock a jeskyně, která odděluje kousek moře uvězněný na pevnině – „Inland Sea“. Tam se dostanete zase busem s přestupem v hlavním městě ostrova Victorii a jezdí to zhruba každou hodinku. Ve Victorii se můžete zaseknout na delší dobu a najdete tam všechny požadované krámky, krámy a restauračky, včetně těch veganských, a je zřejmě jediným místen na ostrově k nerozeznání od Malty.

Mezi taková ta „must see“ místa patří i neolitické chrámy, které jsou po různu po obou ostrovech a jeden areál byl nedaleko, jak jsem už zmínila – Ġgantija Tempji. Když si zakoupíte vstupenku tam, tak máte zároveň zaplacenou návštěvu nedalekého větrného mlýna. No pořád to stálo 9 € za osobu a abych byla upřímná, moc to neuspokojilo. Jasně, slovo neolitcký chrám naznačuje, že to bude dost staré a tedy né uplně zachovalé… ale i tak jsem čekala malinko víc. Jenže mě neposlouchejte, já památkám nerozumim, historii taky ne a nemám ráda lidi… Zase není to na seznamu UNESCO jen tak pro nic za nic. A jestli mě něco opravdu zaujalo, tak to, že měli ideál krásy shodný s naším a jejich „Venuše“ jsou opravdu kyprých tvarů…

Chcete také vidět Ramla Bay jakožto nejlepší pláž na celém Gozu – tedy podle dostupných zdrojů. Takhle v únoru to byla naprostá pohádka. Radost asi opadne někdy v červnu, kdy se tam válíte jako vyvržení vorvani mezi stovkami dalších… ale toho se nikdy účastnit nechystáme. Na tuhle pláž je krásná procházka asi 3,5 km přímo od Bambiny (cca. střed Xagħry), jen s trochu brutálním převýšením směrem dolů a člověk má chvíli i strach, jestli se rovnou neskutálí až na pláž. No a taky je možné se tam dostat busem č.322 nebo naopak se pak nechat vyvézt nahoru do kopce 🙂

Kousek dál od Xagħry směrem na sever je místo s názvem Marsalforn a to je taková ta typická výstavba přímo u moře, kde jsou i hotely a v návaznosti na to taky restauračky přímo u vody. Na večerní posazení s kalamáry a sklenkou maltského vína s výhledem na moře naprosto dokonalé. Restaurací je tam asi kolem 8 kousek od sebe a člověk si může podle vzhledu vybrat, zda se chce cítit hodně fancy, domácky, nebo moderně. Nechci se už opakovat, ale těžko říct, jak to vypadá v sezoně… V únoru se člověk pohodlně usadí v kterémkoli podniku a my si jako indikátor vybrali ten, ve kterém seděli místní nejen na večeři, ale i jen tak na vínku a pivku pro tu pohodičku… Cenově malinko dražší než u nás, ale opravdu jen trošinku. Pro srovnání – pizza v rozmezí 6 až 8 €. Pokud tady nechodíte do bufáče na UHO s pěti kousky houskovýho, tak vám to ani nepřijde. Bus na cestu někam na ubytko jezdí i večer a zastávka je od restauraček co by kamenem dohodil.

Z Marsalfornu se dá vyrazit na výlet na sever ostrova, kde jsme byli jen kousek na solných polích u bývalé dělostřelecké pevnosti, následně diskotéky a nyní urbex místem Qolla I-Bajda. A tam to byla další pohádka, tedy trochu hororová od bratří Grimmů, ale nádherná… Určitě nevynechat! Mělo by se dál pokračovat na sever a po několika kilometrech (4, max 5) dojde člověk k takovému menšímu Azure Window – Wied Il-Mielaħ – a vůbec je tam zase nádherné pobřeží a krásné zálivy. Bohužel na takovou procházku jsme neměli času nazbyt, MHD tam nejezdí a auto v tom cirkusu na kolečkách půjčovat… no nevim 🙂 Ale rozhodně tento neprobádaný sever je na mém seznamu na příští návštěvu…Pokud to stihnete dřív než já, budu vám to přát.

Celkově je Malta plná zajímavých skalních útvarů a jeskyní, z nichž některé jsou přístupné jen z vody, a tak by na následující návštěvu ostrova bylo možná fajn sehnat kapitána… nebo nějakou malinkou loďku na návštěvu oněch jeskyní. Taky by nebylo špatné sebrat odvahu na zapůjčení auta a když to člověk objedná dopředu, je možné si půjčit káru i za 10 € na den, benzín je o kousek dražší než u nás… ale Gozo má jen pár km čtverečních, takže se toho zas tolik nenajezdí…

Shrnutí:

1. Opuncie opravdu píchají! Ano i ty roztomilé červeňoučké plody – netrhejte to, nemá to smysl. Po té, co si dolujete hodinu bodlinu z ruky, vás absolutně přejde chuť…

2.Jestli si připadáte jako v jiném světě, kupte si k snídani plněné croissanty, to vás vrátí na zem. Jsou stejně suché jak český koblihy a celou dobu jezení akorát hledáte tu náplň.

3.Nejsou tu mušle, taky škeble a ani žádný lastury a vlastně to nazývejte jak chcete – prostě ne, vubec nikde. Na druhou stranu odpadají starosti s tím, jestli vás s tim pustí do letadla…(V žádném případě nejsem nijak závislá na sběru mušlí, vážně)

4.Až vám bude někdo z okolí říkat, že chcete ochutnat Kinnie, protože je to uplně spešl skvělý místní drink jako Cola, nevěřte jim. Je to, no jak to podat slušně…pro milovníky tonicu s ovocným kompotem jak dělané.

5. Až se budete koukat na to moře z té restaurace a představovat si, jak vám tu večeři ráno ulovili… přesně tam… tak smůla. Příšerky a rybky většinou dovážejí, vody okolo Malty jsou dost vylovené.

6. Až si koupíte sýr z místní výroby, který bude tvrdit, že je z kraviček a ovcí přímo na Gozu, rozhlížejte se… protože já přísahám, že jsme za těch pár dní prošli tři čtvrtě ostrova a nevím, kam před námi ty ovce a krávy schovali – ale já neviděla ani jednu.

7. Na Maltě je taková zajímavá věc – Hypogeum, tam se chcete podívat. Ale do podzemí na prohlídky berou jen 60 lidí denně a lístky jsou měsíc dopředu vyprodané (a to prosím v únoru, v sezoně asi i déle)… takže pokud chcete vidět Hypogeum, nechcete si kupovat letenky tři dny před odletem.

8. Zákeřná třešinka na dortu – Malta patřila pod Británii a tak se jezdí vlevo, přednosti a podobné fungují trochu nám nepochopitelně.

9. Nechtěla jsem původně psát o Maltě vubec nic, mám strach, že tam hned budete všichni chtít a přestane to tam být tak boží, tak pšt a moc to nešiřte, jo?

Bonusové lingvistické okénko.

Maltština (Malti) vlastně není potřeba, angličtina je druhým úředním jazykem a domluvíte se s ní po celé Maltě prakticky s každým a uplně můžete ignorovat cokoli jiného. V autobusech vám zastávky hlásí dvojjazyčně, nápisy jsou povětšinou také i v angličtině, stejně jako menu v restauracích. Ale maltština je ten nejdivnější jazyk široko daleko a rozhodně stojí za zmínku. Nepokoušejte se ho vyjma pár zdvořilostí nějak moc naučit, nemá to valný smysl. Je to zvláštní směska italštiny (respektive sicilštiny), arabštiny a angličtiny. Zatímco těžce abstraktní témata a modernější výrazy jsou často z italštiny a tím pádem si možná pohovoříte o zvláštnostech nových nukleárních reaktorů, běžné věci jako „vyšel jsem z domu“, „zítra bude hezky“ nebo „dám si kuřecí polévku“ jsou spíš z arabštiny a tudíž pro nás bez šance. Dobře je to vidět třeba na „děkuji“, které se řekne „grazzi“ (při kterém člověk zajásá, jak je to jednoduché) a „prosím“, což je „jekk joghgbok“ (při kterém zase poklesnete na mysli a vzdáte to).

Komentáře

komentáře