Fimuji, tedy jsem.

Ve své podstatě jsem jemná a křehká žena jako všechny ostatní, jen mám vrtačku a nebojím se ji použít.

***

V troubě peču skoro každý den, ale pokud je to něco k jídlu, obvykle mám chuť to vyfotit a pochlubit se tím na Facebooku a nejméně měsíc každému na potkání vyprávět, jak jsem dělala koláč.

***

Nikdy se nikam nevejdu. Sotva se mi někde podaří ukrást kousek prostoru na pracovní pomůcky, tak už můžu začít rovnou hledat nový. A ne, nemám toho nějak moc. Naopak těch věcí mám stále málo a tento stav udržuji jen díky síle své vůle, spoustě odříkání a především tvrdé disciplíně.

***

Chcete-li se mě zbavit, stačí mě na pár hodin odložit v nejbližších kreativních potřebách s platební kartou. Bohužel se stále dokola objevují nové a nové věci, bez kterých člověk nedokáže žít.

***

Pokud mám velké deprese a potřebuji nakupovat, kabelka to fakt nespraví – začnu si vybírat novou brusku, leštičku nebo alespoň extrudér.

***

Nemám velkou sbírku očních stínů, rtěnek ani denních či nočních krému. Ale mám slušnou sbírku akrylových barev, pigmentových pudrů či třeba inkoustů.

***

Když vám řeknu, že mám chuť se trochu rozmazlit, nezačnu si vybírat parfém ani sexy prádelko. Prostě v některém z e-shopů začnu strkat do košíku nové textury nebo síta.

***

A následně je zase postupně vyndávám, protože já se sice bez jídla obejdu, ale psy umřít hlady nenechám. Obvykle se mi podaří objednat si jen to, co opravdu nutně potřebuji, a pak přemýšlím, co tedy budeme jíst.

***

Na mém stole není v žádném případě žádný nepořádek. To je přece kreativní proces a já naprosto přesně vím, kde co je. A vůbec – jídelní stůl, konferenční stůl a všechny jiné odkládací plochy jsou přece moje pracovní plochy.

***

Pokud potřebuji nový úložný prostor, nebývá to kvůli vybavení domácnosti. Bývá to kvůli tomu, že jsem si někde na nákupu vzpomněla, že potřebuji vyzkoušet nějakou novou techniku a na to samozřejmě potřebuji vše, co k tomu patří.

***

Strojek na nudle, kuchyňská váha, pečící papír či skleněné prkénko do kuchyně nepatří. Jsou MOJE. Jenom MOJE. A platí přísný zákaz si je na cokoli půjčovat i kdyby to byla otázka života a smrti.

***

Nevím, jakou barevnou paletu mají rtěnky od té či oné firmy, ale můžeme hodiny diskutovat o tom, zda je lepší metalická zlatá od Prema či od Fima.

***

Občas zírám na cizí ženy, nemám však žádné postranní úmysly. Prostě na sobě mají zajímavý šperk, já se zapomenu a začnu přemýšlet, jak je asi vyroben…

***

Při pohledu na mou sbírku vykrajovátek by nejspíš zbledla závistí nejedna cukrářka.

***

Když přijde řeč na diamanty, nepředstavuji si prsteny a náhrdelníky… ale ten úžasný kotouč na brusku, kterým se dá uříznout úplně všechno.

***

Má představa romantického večera vypadá tak, že dostanu na talíř jakékoli jídlo, které jsem nemusela vařit já a doufám, že po jeho zhltnutí budu moci u filmu třeba kompletovat pár náhrdelníků.

***

Občas mám pocit, že mi mé okolí vůbec nerozumí. Přitom kaplíky, puzety, afroháčky, blendování, extrudér, prořez nebo třeba zádíčka jsou přece záležitostí každodenní konverzace.

***

Jmenujte přede mnou jakoukoli výtvarnou techniku si vzpomenete, pokud jsem jí ještě nezkoušela, tak na ní mám doma nakoupené potřeby a pokud náhodou ani to, tak je na mém seznamu  „Co musím vyzkoušet“.

***

Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem normální – prostě jsem jednoho dne potkala svoji první kostku fima a ono se to všechno nějak stalo.

***

….a smiřte se s tím, že lepší už to nebude. A jestli se vám to nelíbí, myslete na to, že vždycky může být hůř… Víte vůbec, jak velká je keramická pec nebo co všechno člověk potřebuje do truhlářské dílny?

Komentáře

komentáře



0,00 0 položky